Krása kraje za polárním kruhem je stejně mimořádná, jako jeho nebezpečnost. V posledních týdnech se na severu Norska, kam jezdíme na výpravy, projevila síla arktického podnebí a přinesla i několik tragédií.
Bydlet v tom kraji nebo tam jet na výpravu vyžaduje perfektní znalost přírody i počasí a disciplinované chování. Bohužel se ve smrtelném nebezpečí ocitnou často nejen nerozumní a nepřipravení turisté, ale i místní lidé, kteří na své malé farmě mezi mořem a horami po generace skromně hospodaří.
Kraj je samozřejmě na kruté podmínky připravený, systémy varování a uzavírek nebezpečných úseků fungují výborně, víc a víc míst je chráněno lavinovými zábranami či novými tunely pod nebezpečnými svahy.

Přesto není možné přírodu spoutat. A živly, které na tomto kusu zeměkoule nejsou zotročené civilizací, umějí rozpoutat situace, při kterých lidé pochopí, kdo je tu pánem.
ÚNOROVÝ ORKÁN
Před třemi lety jsme poprvé zažili na polární výpravě sněžný mořský hurikán.
Psala jsem o ochromujícím strachu, že divoký orkán, který lomcoval s naším dřevěným domem, ho rozštípe na třísky a i s námi všemi odnese do řvoucího moře. Pár lidí mělo pocit, že přeháním. Nepřeháněla jsem. Tentokrát se to stalo. Prázdninový domek na Lofotech poslední vichřice utrhla a rozbila v moři. Turisty, co v něm spali, vytáhli záchranáři z moře těžce zraněné.
Lidé v severním Norsku, v největrnějším kraji kontinentu, jsou na sněžné bouře zvyklí a dobře vědí, jak se na ně připravit. Je třeba schovat zvířata do stodol, přivázat volně stojící předměty, i spousta domů je ukotvena lany. Uklidit do domů zahradní nábytek, zabezpečit odpadkové koše atd. I proto nemají v tomto kraji lidé domy obházené nepořádkem. Musejí také zkontrolovat odtoky, příkopy, zda jsou volné a připravené na nápor vody. Kdo četl knihu Ostrov, dobře to zná.

Většinou je také vyhlášen zákaz vyjíždět autem, lodě i trajekty se zastavují, mosty zavírají pro všechnu dopravu a lidé jsou varováni, aby se schovali do pevných budov. Takové varování jsme dostali tehdy i my.
Začátkem února 2023 však dorazil orkán, který trval několik dní a nocí, pustošil severní Norsko, zejména pobřeží a ostrovy od Lofot přes Troms po Finnmarku, a přinesl drsné počasí, které většina domorodců nepamatovala.
Nárazy větru o rychlosti až 47,4 m/s (170 km/hod) rozbíjely silnice, ničily domy, trhaly střechy a způsobily dramatické situace na moři i na letištích.

Na letišti v Tromsø byla kvůli skoro týden zuřící bouři zpožděna či zrušena většina letů. Totéž se dělo i na dalších lokálních letištích v celém severním Norsku. Zavřená letiště a blokovaná letadla způsobila chaos v celém Norsku, cestující čekali uvěznění na letištích mnoho hodin.

Všechny záchranné služby i záchranářský vrtulník přispěchaly na letiště Tromsø poté, co jedno z letadel na cestě do Tromsø vyslalo mezinárodní nouzový signál Mayday. Pokus o přistání muselo zrušit, podařilo se mu bezpečně se dostat na zem až na další pokus, když na chvilku polevily nárazy větru.

Když se chystalo jiné letadlo SAS k odletu, přišel poryv větru, popadl letadlo, a to doslova vystřelil za okraj ranveje, několik naváděcích světel na ranveji smýkající se letadlo rozbilo. Další letadlo SAS skončilo mimo ranvej v Lakselv ve Finnmarce. Tři letadla – dva lety z Bergenu a jeden z Oslo – byla před přistáním v Tromsø zasažena bleskem.
Přímo na letišti Tromsø orkán strhal vnější panely z řídící letové věže. „Bylo to velmi prudké s neobvykle silnými poryvy větru. Navíc se ozývaly silné hromy a přeháňky s kroupami. Byla velká námraza, silné turbulence a hodně blesků. Tak prudká bouře přichází jednou za deset let, většina zaměstnanců letiště nic takového nezažila,“ řekl státní meteorolog Samuelsen.


Dramatická a život ohrožující situace vznikla na Lofotech.
Dřevěný prázdninový domek na jednom z lofotských ostrovů, který si přímo na pobřeží pronajali čtyři turisti z Francie, v noci vichřice utrhla ze země, roztříštila na klacky a všechno vrhla do ledového moře.
Záchranná služba je včas z ledové vody vylovila, dva turisté mají zlomenou páteř, další paní má zlomeniny na ruce, pán je pomlácený celý.


Byli převezeni do nemocnice, kde se o ně postarali, situaci ale komplikovalo, že dva stále nemohli odjet, protože byli ve vážném stavu, a zbylí dva, kteří byli propuštěni, mají velké potíže, protože všechno, co měli s sebou, leží na dně moře. S chatkou odletěly pasy, peníze, pojistky, bankovní karty, mobily i klíče od půjčeného auta. Když se dům v noci utrhnul, byli totiž všichni v postelích. Uvízlé je čekala složitá cesta ve vypůjčeném oblečení a s vypůjčenými penězi do Oslo, kde si mohli teprve na ambasádě nechat vystavit náhradní pasy a začít řešit celou situaci. „Byli jsme ve smrtelném nebezpečí a všechno, co jsme měli s sebou, je na dně moře,“ řekla paní novinářům.
Třísky z rozštípaného domu vidíte na hladině. Na břehu z prázdninové kabiny zbylo jen kanalizační potrubí.


Bouře, která zuřila celý týden, vyházela na mnoho silnic hromady kamenů, vlny byly místy až desetimetrové a třískaly do všeho, kam dosáhly.
Extrémně silný vítr zavíral i mosty. Některé zavřela policie, některé jsou automatizované a zavírají se při silnějším větru samy. Několikrát byl pro provoz zavřený i jediný most spojující centrum Tromsø s dalším ostrovem, na kterém leží druhá část města. Kolony aut čekaly více než 5 hodin, aby se dostaly domů, do práce, do bezpečí.
Samozřejmě všechny trajekty byly zrušeny, na některé ostrovy, resp. z nich se tedy nedalo nijak dostat.


Jen na Lofotech byly zavřené všechny školy, školky i další veřejná zařízení, ostatně děti by se neměly do nich jak dostat, všechny autobusové linky, i ty školní, byly zrušené, a několik autobusů, které bouře zastihla na cestě, se převrátilo (Hammerfest) nebo musely být evakuovány (Finnmark)
Pošta ani noviny nebyly v těchto dnech distribuovány, byly také uzavřeny horské průsmyky i silnice na náhorních plošinách i na pevnině.
Lodní společnost Hurtigruten zrušila všechny odjezdy na sever a lodě, které již byly na cestě na moři, tak nezajížděly přes 10metrové vlny do přístavů, které byly také uzavřeny.


Z menších rybářských lodí spadlo za vlnobití do moře několik lidí, které už nenašli.
Orkán lámal elektrické sloupy, sesouval svahy, pohazoval s převrácenými kamiony jako s pírkem. Zároveň i mohutně sněžilo, někde místo sněhu pršelo, napršelo až 220 mm srážek za 24 hodin (pro porovnání je to množství, co v ČR naprší za 4 měsíce).




Bouře zbourala třeba budovu dílny v Ballstadu na Lofotech, základní škole odnesla střechu.


Pojišťovna hlásí na úseku od Lofot a Vesterålen po Tromsø škody v hodnotě několika desítek milionů NOK.
Na Bjarkøy u Harstadu vichřice rozbila více než sto let starou budovu i s přístavištěm. Majitelka Bente Haukebøe řekla médiím, že je to velká ztráta nejen finanční, dům byl plný starožitností, ale byl i oblíbený v celé místní komunitě. Policie a hasiči varovali, že se nesmí nikdo přibližovat, protože se budova potápí. Vnitřní vybavení se nepodařilo zachránit.


Také v Ersfjordbotnu odfoukla do moře starší dřevěnou stodolu a mnoho dalších míst hlásilo, že dřevěné stavby doslova vybuchly a uletěly.

BŘEZNOVÉ LAVINY
Poslední březnový týden změnil sněhovou pohádku, ze které jsme v půli měsíce s výpravou odjížděli, ve smrtelnou past. Už během našeho pobytu Norsko hlásilo rekordní závěje.
Už začátkem týdne meteorologové varovali, že se čeká mimořádně silné sněžení kolem 60 cm nového sněhu za 24 hodin a k tomu silný vítr. Jak víme, sníh je v Arktidě jiný, nelepí, jiná struktura vloček, je více sypký a sesouvá se rychleji. Navíc i z mých fotek víte, jak je kraj skalnatý, a že většina cest či domů je na úpatí strmých hor přímo u moře.


Lavinové nebezpečí a varování před neprůjezdností silnic, které už nebude možné prohrnout pluhem, se zvýšilo v některých oblastech na nejvyšší – červený stupeň (my měli na naší výpravě 14 dní před tím riziko třetí – oranžové). Hodně silnic se zavřelo a nechalo zapadat, upravovat je začalo být velmi nebezpečné.
Policie i všechny záchranné složky byly v pohotovosti a vyhlásily nejvyšší riziko. Starostové obvolávali mobilem všechny obyvatele, aby zůstali mimo lavinové oblasti a kontrolovali, zda jsou v bezpečí. Když se jim někdo neozýval, vyrazili v příšerném počasí a snažili se na ně dobouchat. Dopočítavali se lidé, zda někdo nechybí. Několik oblastí a celých vesnic bylo evakuováno a bylo jim zajištěno ubytování v Tromsø. Například školáky z ostrova Grytøy vezl ze školy narychlo domů policejní člun, na ostrov se nedalo jinak dostat.
Nikdo nesměl zůstávat v chatách a dřevěných přístřešcích v horách, ty to smetlo jako první. Manželé Holmgrenovi přišli o dřevěnou chatu, na kterou se právě chystali s dvěma dětmi 15 a 11 let odjet na víkend. Po telefonu se dozvěděli, že 70 let starou chatu, kterou před 2 lety koupili a zrekonstruovali, smetla lavina 200 metrů až k moři.


Evakuace kvůli lavinám není v kraji častá, letos v zimě proběhla poprvé. A poprvé bylo vysláno do terénu takové množství záchranných sborů – Červený kříž, policie, horští i mořští záchranáři, vesnice a města zřizují krizové štáby, je to podobné, jako když se v Čechách a na Moravě přivalila v roce 2002 povodeň, všichni jsou na nohou. Území, které je v severním Norsku lavinovou katastrofou zasažené, je podobné rozlehlé jako celá naše republika i se Slovenskem.
Laviny však začaly padat rychleji, než se čekalo, a v celé oblasti severního Norska najednou. Po minutách přicházela hlášení z pevniny, ostrovů i opuštěných horských průsmyků, někteří lidé se potřebovali dostat domů, někteří neměli jídlo, někdo hlásil pád laviny a pohřešoval blízké. Extrémní riziko navíc ohrožovalo i záchranáře a pluhaře, několik z nich se zranilo, když jim sesuv laviny převrátil pluh. Pluhy pracovaly celé noci, celé dny, extrémní přívaly sněhu ale některé silnice totálně zasypaly a zatím nebylo možné je prokopat. Zkušený řidič pluhu na Ostrově velryb řekl reportérům norské televize, že za noční směnu ho potkalo sedm lavin. Jednu se třeba snažil prohrnout a přes jeho střechu a radlici se převalila lavina další.


Laviny překvapily silou a počtem, téměř z každého svahu se masa sněhu sesunula, laviny zasypaly často i rovný terén daleko od úpatí hor, jak byly rozjeté, končily až v moři.
Spousta aut uvízla v lavině nebo mezi dvěma závaly, policie jen vyprostila pasažéry a auta zůstávají pod sněhem. Zavřených byla většina silnic včetně páteřních, na mapce jsou jen některé uzavírky, rychle přibývaly další. V podstatě se nedalo dojet odnikud nikam. Velitel policie Troms také potvrdil médiím, že jim hlásí jen část závalů, že jich je tolik, že není čas je všechny oznamovat.




Na některé místa spadla lavina i několikrát, často se se sněhem sesouvá i půda, V akci jsou drony, čluny, vrtulníky, záchranářští psi, prohledávaly se závaly a trosky smetených domů.
Záchranné složky však v pátek bohužel objevují první mrtvé.
V Lyngenu – oblíbeném pohoří pro lyžaře, v místě, kde před 80 lety smetla lavina Jana Baalsruda, zahynul italský lyžař 30 let, další z pětičlenné skupiny byl z laviny vyproštěn těžce zraněný, odvezl ho vrtulník do fakultní nemocnice. Zbytek skupiny byl zraněn jen středně těžce.


Nordreisa – lavina zde spadla dvakrát, zavalila skupinu turistů ze Slovinska, muž 40 let pod ní zemřel.
V Kåfjord Martine a Rubenovi Brekkeovým lavina v pátek zavalila na jejich farmě stodolu s více než 100 zvířaty, spousta zvířat zůstala na místě zraněná, státní úřady musely organizovat péči o ně a dovoz krmení a léků, další lidé zůstali na farmě uvězněni.

Další lavinou zraněná zvířata z farmy byla hlášena z údolí Manndalen.
Nejtragičtější osud měla zatím velká farma s několika budovami na ostrově Reinøy.
Mohutná a široká lavina smetla do moře všechny budovy, asi 150 koz a hlavně její dva šedesátileté majitele – manžele, které záchranáři objevili v moři mrtvé.


Na snímku z dronu a z Google Maps je vidět farma, jak vypadala ještě nedávno. Starousedlíci nedávno postavili nový dům, další stodolu. Tak, jako tisíce jiných malebných farem, které zdobí kraj, obytné budovy a stodoly stály pod horami a těsně u moře pár červených dřevěných domků. Všechno je nyní v moři.



Záchranáři našli na hladině trosky domů, na místo katastrofy přijeli i norští ministři pro moře, nouzové situace a zemědělství.


Elisabeth Johansen a Jonny Eliassen na fotce jsou také chovatelé koz a žijí také na ostrově Reinøy. Byli od mládí spolužáci a dobří přátelé s párem, který zemřel v Grøtnesdalenu, jsou otřeseni, zatím se tam nemohli ani jít podívat, všechno je uzavřené.

Možná jsou někomu z vás povědomé názvy míst s největšími sesuvy sněhu. Ano, jsou to místa, kudy procházel Jan Baalsrud. Ostrov Reinoya, údolí Manndalen, Lyngen – ty nejstrmější hory.
Přestože varování před nebezpečím lavin je na severu Norska velmi propracované a v přírodě můžete narazit na další výstražné cedule nebo místa, kde si můžete zkontrolovat své lavinové pípáky, včera norská vláda znovu zveřejnila nové výstrahy pro chování se v případě nebezpečí lavin a začala označovat taková místa i do online map.


Společně s Červeným křížem žádá všechny ve stručnosti:
Kontrolujte lavinová varování pro vaši oblast i pro celou trasu cesty, přečtěte si podrobnosti, nejen značku výstrahy, zůstaňte doma nebo plánujte s rozvahou a s možností cestu změnit či zrušit.
Do přírody choďte vždy s někým zkušeným, počasí a lavinové nebezpečí kontrolujte nejen při odchodu, ale během celé cesty.
Věnujte pozornost příznakům, že sníh se může sesouvat, změnám počasí. Vždy posuzujte, kam až může lavina dojít.
Vyhýbejte se terénu nad 30° a nepostávejte pod ním. Procházíte-li nebezpečným úsekem, udržujte mezi sebou rozestupy.
Mějte s sebou v nebezpečném počasí a terénu lavinové vyhledávače a malé lopatky. Zkontrolujte si, že je umíte použít. Mějte na sebe čísla, nechte čísla u někoho dalšího, kdo s vámi nešel.
Pokud nutně nemusíte ven, zůstaňte v pevné budově.
Od roku 2008 zemřelo pod lavinami v Norsku 102 lidí při 78 incidentech, velká část byli cizinci.
Příroda má svoje pravidla a občas dá lidem, kteří tomu neporozuměli, lekci.
Před pár týdny byl třeba vytažen z moře místní fotograf 40 let, kterého smetly vlny, když fotil v příboji. Neodhadl sílu moře, na kluzkých kamenech pak není, čeho se zachytit. Tělo našli rybáři, předali záchranářům, ale už bylo pozdě.
Naše dobrodružné polární výpravy jsou právě do těchto nádherných, ale nebezpečných míst, proto musejí být všichni polárníci disciplinovaní, zodpovědně připravení, před odjezdem i během výpravy stále kontrolujeme všechny výstrahy a často měníme plány, abychom se nedostali do nebezpečné situace.
Pluhům a všem záchranářům zdar a věčný pokoj obětem lavin.

Fotografie jsou z celostátních norských médií TV2, Nordlys, NRK, Dagbladet, z Google Maps a vlastní.