Polární noc – slova, která vyvolávají ve spoustě lidí představu chladu, úzkosti, černé tmy, samoty.
Přitom je to doba, kdy jsou polární kraje úplně nejkrásnější a příroda má nejvíc barev.
Polární noc – tedy období, kdy je zeměkoule odkloněna a slunce nevychází nad obzor – může být různě dlouhá. Přímo na polárním kruhu trvá jen jeden den, na pólu půl roku. V našem kraji, o kterém tu píšu, bývá asi 50 dnů – od konce listopadu do půlky ledna.
A je to doba, kdy se krajina rozzáří všemi barvami, úplně všemi. Chvíli je žlutá, pak z oranžové zrudne až do karmínu, mezitím sytě růžové hory ztmavnou do fialova a světlounce tyrkysové nebe pomalu mění barvy přes ostrou kobaltovou ke královské modré, do které vyšlehnou průsvitné zelené závoje polární záře.
Arktická příroda je tajuplná, dramatická, obklopí vás a zalije nadpozemským pocitem, kdy cítíte jedinečné propojení s celým vesmírem. Je to pocit štěstí a chvějivé úlevy, že příroda je klidná, nádherná a věčná, a my jsme její součástí – i nyní, když jsme živí, i navěky.
Majestátní krásu severské přírody a polární noci zvlášť není možné úplně ocenit na dálku. Teď, když kvůli restrikcím nelze vyjet na sever a naše výpravy jsou zastaveny, můžeme se tedy aspoň s úžasem a vděčností dívat na fotografie, které letos poslali lidé, co na severu Norska žijí.
Letošní polární noc končí v tomto kraji 15. ledna, tak věříme, že stihneme přijet za tou příští!
Fotky v tomto článku kromě té úvodní jsou od vážených dam a vážených pánů Larsen, Rehnlund, Mathisen, Hanssen, Aaslie, Johansen, Reiersen, Walla, Mikalsen, Rotvik, Olsen, Engkrog,Langesæter, Grønås a j.