Polární noc je období, kdy slunce nevychází nad obzor, jen se k němu na pár hodin zespoda přiblíží.
V našem kraji, o kterém píšu, trvá polární noc od konce listopadu do půlky ledna a je to doba, kdy jsou polární kraje úplně nejkrásnější.
Tmavá noc se dopoledne rozjasní do modrého soumraku, znáte určitě pojem modrá hodinka, a kolem druhé se znovu vrací modrá tma. Ale není jen modro.
Ale není jen modro. Na nebo září žlutá, pak z oranžové zrudne až do karmínu, mezitím sytě růžové hory ztmavnou do fialova, nebe pomalu mění barvy přes ostrou kobaltovou ke královské modré, do které vyšlehnou průsvitné zelené a růžové závoje polární záře.
A za všechnu tu měnící se krásu polární noci vděčíme sklonu zemské osy vzhledem k rovině oběžné dráhy země kolem slunce.
Arktická příroda je během polární noci tajuplná, dramatická, obklopí vás a zalije nadpozemským pocitem, kdy cítíte jedinečné propojení s celým vesmírem. Je to pocit štěstí a chvějivé úlevy, že příroda je klidná, nádherná a věčná, a my jsme její součástí – i nyní, když jsme živí, i navěky.
Název Polární noc vyvolává ve spoustě lidí představu chladu, úzkosti a černé tmy. Ale během tohoto období není kraj ani smutný, ani depresivní. Naopak všechny světové výzkumy spokojenosti zemí Norové do loňska vyhrávali, poslední roky je předběhli jen Finové nebo Dánové. A na prvních šesti, osmi místech žebříčku kvality života jsou stabilně státy, kde je chladno a nízké slunce (Skandinávie, Kanada, Island).
S depresemi jsou Norové podle statistik někde na světovém průměru, lépe než my. Ostatně nejtěžší deprese v našich zeměpisných šířkách přicházejí podle lékařských statistik s jarem a delším dnem. Tedy to, že se stejná porce světla a porce tmy střídá během roku jinak, než třeba v Praze, žádný zásadní vliv nemá ani na zdraví, ani na náladu, a česká hysterie kolem posunu jedné hodiny se odsud jeví legrační, tady se o hodinu posune světlo každý týden.
Norové mají ten temný čas rádi, protože vědí, že když je hodně tmy, tak je i hodně polární záře.
Navíc v tmavých měsících místní nechávají svítit v oknech světla celou noc, je to stará rybářská tradice. Osvětlená okna zdobí temnou krajinu, vítají pocestné, nabízejí teplo zbloudilým a čekají na své námořníky.
Majestátní krásu severské přírody a polární noci zvlášť není možné úplně ocenit na dálku, je potřeba ji prožít. Letošní výprava do polární noci byla skvělá, ta příští vyráží začátkem prosince 2025 a má ještě poslední volná místa.