Polární záře je zázrak, který uchvátí úplně každého, a vidět ji je jeden z nejsilnějších životních zážitků.
Lidé, kteří vidí silnou polární záři poprvé v životě, tak se rozpláčou, rozesmějí, vykřikují, je to emotivní zážitek, který je pokaždé nový a jedinečný.
Polární záře je magická také tím, že ji nelze objednat, koupit, rezervovat, ani nejbohatší člověk si ji nemůže poručit, dokonce i předpovědi jsou jen přibližné.
Dost lidí si myslí, že polární záře visí na severu každou noc na nebi jako třeba měsíc nebo duha, a každý, kdo si dojede za polární kruh, si ji tam v klidu po večeři dojde vyfotit.
Ale tak to není.
Polární záře se nepozoruje, ta se loví. A lovení – to je dlouhá a těžká dřina.
Polární záře se objevuje na obloze od počátku věků, psal o ní Seneca, pozoroval ji už Tycho de Brahe nebo Columbus. V roce 1966 je aurora poprvé detekována satelitem a od 80. let už můžeme sledovat aurorální ovál online.
Slunce vyvrhuje oblaka částic celý rok, ale když je denní světlo, není polární záře vidět, jako třeba nevidíme hvězdy. Takže je celý rok, ale pozorovat ji lze, jen když je tma.
Nejsilnější a nejlépe pozorovatelná je v oválu kolem 70. rovnoběžky. Tam je viditelná i ta nejslabší aurora, která se označuje stupněm 1, tedy pravděpodobnost vidět aspoň něco je tam nejvyšší. Čím masivnější je geomagnetická bouře, tím dál od polárních oblastí aurora září. Třeba v Oslo už uvidíte jen polární záři stupně přibližně 5, tedy síla, která bývá jen několikrát za sezonu.


Jak silná polární záře přiletí, se dá předpovědět asi tak přesně, jako třeba počasí. Současné algoritmy tvoří predikce na 15, 20 dní dopředu zhruba, pozorují skvrny na Slunci. Jakmile už ale dojde k utržení plazmy, pak měřáky vyhodnocují rychlost a sílu on-line a den až dva dopředu už bývá předpověď docela přesná a detailní po hodinách.


Dnes může už každý na zeměkouli sledovat sluneční bouři, vlet chuchvalců plazmatu do ionosféry a následné reakce při přeskoku elektronů on-line na svých telefonech.
Přesto je to vždy aurora, která jako královna rozhodne, zda přijde jen nakouknout, předvede se v plné kráse, nebo se vůbec neukáže.
Přirovnávám to k bouřce. Taky ji lze předpovědět maximálně dva dny dopředu, vidíte ji na radarech, jak se blíží, ale stejně může vaše město minout nebo se po cestě rozplynout. A může blýskat celou noc, nebo jednou zahřmí a je po všem. A stejně tak polární záře. Už se mockrát stalo, že si to aurora prostě rozmyslela a těsně před zeměkoulí to krouhla pryč do vesmíru. To je na tom to zázračné, že dokud vám záře neteče nad hlavou, tak nic není jisté.
Je opravdu hodně rychlá, je jako šelma, co tančí na obloze.
Vyšlehne v zelených pramenech, splétá se, mihotá a vibruje modře, žlutě, červeně, tvoří fialové sloupečky, začne padat dolů v průsvitných závěsech. Často tančí a teče po celém nebi, před vámi, za vámi, vlevo, vpravo, nevíte, kam dřív, honí se s vámi, zaplaví celé nebe a rozzáří i krajinu, nebo jen jemně poblikává, nebo proteče jeden pramen nebem a hotovo.








A vyfotit ji – to je ještě náročnější než ji ulovit. Stovky zkažených fotek, kdy špatně nastavíte foťák, máte promrzlé ruce, zaostří vám to na dráty, které nebyly ve tmě vidět, dojde v té zimě baterka, blikne vám do objektivu maják, někdo bezohledný rozsvítí čelovku nebo světla v autě, děcko začne vedle vás radostí skákat a všechno rozhoupá, kopnete si v závěji do stativu, nebo vám to všechno potmě upadne.


Lovit auroru jsou desítky hodin v mrazu, desítky večerů, které člověk prostojí ve vichru, běhá se sem tam, na kopec, zpátky, a nepřijde nic.
Desítky nocí, kdy se ukázala aurora za oknem a než člověk odhodil vidličku a vletěl do bot, tak byla pryč.
Desítky večerů, kdy vyšlehla, když jste jeli autem, a než jsme stihli zaparkovat, tak přišly mraky a bylo po všem.
Desítky nocí, kdy bdíte celou noc, kontrolujete měřáky i nebe, pak si jen jdete na dvě minuty zalít čaj a celý zázrak propásnete.




My na výpravách sledujeme aktivitu polární záře průběžně celý den a když vidíme, že nabírá na intenzitě, tak se z denního výletu vrátíme dřív, upravíme program, abychom se setměním už byli připravení doma a nic nám neuteklo.
A protože se aurora loví někdy každou noc, tak abychom nepadli na výpravě všichni nevyspáním, tak stavíme hlídky jako na táboře, abychom se střídavě vyspali. Spíme samozřejmě skoro oblečení a když je poplach a hlídač začne tlouci na dveře nebo do hrnce, aby se všichni vzbudili, tak už máme připravené foťáky, boty, bundy, jen vyletět ven. Zrovna odcházím na hlídku, foukal tu noc ledový vichr.

Spousta turistů si na severu zaplatí profesionálního lovce aurory.
Fungují tam desítky agentur, které vozí každý večer turisty lovit polární záři. Za takový výlet, který trvá asi 6 až 9 hodin, zaplatíte spoustu tisíc na osobu. Sraz bývá kolem 18. hodiny u recepce hotelů v centru, tam vás naloží do dodávky a odvezou někam za město, kde je větší tma. A protože míst s dobrým výhledem je v okolí Tromsø jen pár, tak samozřejmě ty stovky turistů jedou tam. Průvodci se snaží to dirigovat, aby každý ze zájezdu měl fotku, jako že je na té pláži sám, ale za zády mu stojí další čtyři autobusy. No a tam se postává, dostanete čaj z termosky, deku, výklad, nasadíte si čepice a čekáte, jestli něco bude. Takhle tam mrznete do jedné, do dvou do rána mezi dalšími brebentícími cizinci, kteří všichni potřebují pomoci s foťákem, pořád se někdo motá v záběru, pořád někdo něčím svítí.
Vím, že jsou lidé, kteří nemají rádi samostatně pátrat, učit se nové věci a připravovat se na cestu a raději to svěří nějakému průvodci. Ale prostě není pravda, že s aurorahunterem lze vidět aurory víc. On využívá ty samé předpovědi a měřáky aktivity jako my, čerpá ze stejných zdrojů, sleduje intenzitu slunečního větru a směr oblačnosti na mobilu jako my, takže když aurora není, tak vám ji ani on neukáže. Akorát když aktivita není, tak prostě nemusíte zbůhdarma jezdit v zaplacené dodávce, ale sedíte v teple a pohodlí domečku. Je to mystický zážitek a je dobré být na místě, v klidu, tichu, ne uprostřed rozjívených turistů.


Navíc aurora může přijít i dřív, v zimě klidně i kolem třetí odpoledne. Nebo kolem čtvrté ráno. A to samozřejmě organizované večerní zájezdy minou.
Každá možnost, kdy se to povede, je velmi drahá a vzácná, přesto lidé z celého světa, když je hlášena silná aurora a ceny letenek i hotelů za polárním kruhem okamžitě vyletí i na 50 tisíc, to zaplatí, i když vědí, že to může být úplně marné. Polární záře tím ale jen zvýšila svou hodnotu a všichni příště dají ještě mnohem víc, protože vědí, že život je krátký a ulovit si zážitek polární záře je jeden z nejkrásnějších okamžiků, co můžete prožít.
Na kterých místech zeměkoule je nejčastěji viditelná a v kterou dobu, o tom jsou tyto články:
Stručně: pro nás Evropany je nejlepší být mezi zářím a březnem nad polárním kruhem, ideálně kolem 70. rovnoběžky. A samozřejmě čím méně světelného smogu, tím ji uvidíte sytější a ve všech barevných odstínech. Proto za ní naše výpravy vyrážejí právě v tuto dobu právě do těchto míst – daleko na sever, na divoké ostrovy mimo hlavní civilizaci.