Za soumraku. Ale za jakého?
Soumrak není jen básnické označení času, kdy padá rosa, umělce líbá múza a soumračné šelmy vyrážejí na lov.
Je to také astronomický termín a rozlišujeme tři druhy soumraku: občanský, nautický a astronomický.
Občanský soumrak se jmenuje ta chvíle před východem slunce a po jeho západu, kdy už sluneční kotouč zalezl za horizont, ale neklesl níže než 6°, resp. kdy slunce začíná stoupat k horizontu.
Při takovém soumraku se dá venku ještě dělat bez umělého osvětlení skoro všechno. Můžeme číst, sportovat, ale už jsou na nebi viditelné nejjasnější objekty – luna a pár největších hvězd.
Když slunce zůstane zapadlé takto blízko horizontu celou noc a krajina je stále dobře osvětlená, říká se tomu „bílá noc“.
Když slunce klesá níž, u nás mu to trvá několik desítek minut, nastává nautický soumrak. Tak se jmenuje část dne, kdy je slunce 6 – 12°pod čarou horizontu a už je větší tma. Obloha ještě na západě trochu září modře, ale zbytek nebe je tmavý a jsou vidět už i malé hvězdy. Pojmenovaný je po námořnících. Právě v těchto krátkých chvílích – ráno i večer – vytahovali sextanty a určovali přesnou polohu a směr plavby. Viděli totiž jasně i navigační hvězdy, i rozhraní moře a nebe.
Po něm přichází astronomický soumrak – tedy tmavé nebe, kdy jsou vidět všechny hvězdy, ale mlhoviny a galaxie nespatříte ani s dalekohledem. Ty lze pozorovat teprve v čase, kterému se říká astronomická noc. Tato nejhlubší tma ale není samozřejmá každou noc a například v Čechách v létě vůbec nenastane, noc se skládá jen z různých soumraků, tedy slunce neklesne pod horizontem níže než 18°.
Také ve městech, v oblastech s velkým umělým osvětlením nebo při úplňku obloha neztmavne víc než do soumraku.
Takže ne sluneční svit, ale opravdová tma je vzácná.
V našem kraji za polárním kruhem jsou v zimě dny, kdy slunce vůbec nevyjde, ale jen se „zdola“ k horizontu přiblíží. Dlouhá tmavá noc se kolem poledne na nějaké tři, čtyři hodiny trochu rozjasní, nastane občanský soumrak, ale kolem druhé už zase slunce klesá hluboko za obzor, přichází soumrak nautický a velmi rychle pravá černá noc.
Krajina za polárním kruhem je nádherná v každém osvětlení, ale soumrak – to je to, co jí sluší nejvíc. Přirovnávám to ke špekáčkům. Vidět náš polární kraj v létě, v době, kdy je všude zeleno, slunce svítí celou noc, to je jako si upéct špekáček doma v troubě. Je to super, pohodlné, moc dobré, čistý talíř, úhledně nakrájený chléb, krásné teplé podvečery, květiny, příbor, nádhera. Ale vyrazit tam v čase, kdy je většinu dne namodralý soumrak, střípky ledu trčí z fjordů, jinovatka pokrývá skály a šedomodré obrazy oblak nad temným mořem se střídají se zlatavými a růžovými rány, to je špekáček na ohýnku, v přírodě, na klacku. Chleba se sice musí oklepat od mravenců, buřt je možná připálený a párkrát upadne do popela, ale ta chuť je prostě úplně jiná.
Opravdová.