Komorní výprava do fascinující přírody na ostrovech v severním Norsku, kde je nejlepší možnost zažít spojení s nedotčenou přírodou, spatřit polární záři i půlnoční slunce. Strhující prožitky, které každému už navždy změní život.
Příští výprava – ZÁŘÍ 2025 – Výprava za polární září – pozvánka bude v průběhu prosince 2024
BŘEZEN 2025 (UZAVŘENO)
LEDEN 2025 (UZAVŘENO)
Místa, kam vás zavedu, jsou stále ještě mimo hlavní civilizaci. Turismus postupuje stále dál, ale na ostrovech nad polárním kruhem lze ještě najít klid a původní divokou přírodu.
Krajem budeme procházet, projíždět a vnímat ho jako místní, a prožijeme mystické propojení s ryzí přírodou. Navštívíme ty nejslavnější a nejzajímavější místa, nejkrásnější kouty a vyhlídky.
Polárníci na výpravě poznají historii i současnost země, budeme se věnovat ropném fondu, velrybám, králi, energetice, norským zvykům, námořní tradici atd. Zastavíme se u geniální architektury i dojemných starých domečků, ochutnáme místní speciality a když budou chtít, ukážou se nám sobi, losi, lišky, velryby, hranostajové, orlové. Uvidíme, jak žili domorodí Sámové, jak moc byl kraj významný během druhé světové války, jak ovlivňuje pobřeží Golfský proud.
Na výpravách mezi zářím a březnem je vysoká šance ulovit nebeský zázrak polární záři, na výpravách v červnu pozorujeme magické půlnoční slunce, mezi listopadem a lednem, kdy vládne v kraji polární noc, jsme uchváceni barvami zimní Arktidy. Energie těchto fenoménů a síla divokého moře a strmých skal nás vždy pohltí a pocítíme, jak jsme všichni spojeni s věčností a jak je vlastně jedno, čím zrovna jsme, jestli lidmi, zvířaty, nebo mořem.
Počet nocí: 6
Počet osob: 3 – 8
Ubytování: Na ostrovech v komfortních autentických dřevěných domech s ložnicemi pro jednoho nebo pro pár, společný obývací pokoj, 1 noc v Tromsø. Nikdo nemá ložnici s nikým cizím, singl spí sami, páry, a kamarádi spolu.
Jídlo: Vlastní, v domech jsou vybavené společné kuchyně, v ceně je jedna společná večeře.
Doprava: Letecky z Prahy s přestupem do Tromsø, dále půjčenými auty.
Celková cena zahrnuje zpáteční letenku včetně odbaveného zavazadla, ubytování v soukromé ložnici pro jednoho či dva, půjčovnu aut s pojistkou, benzín, mýta, parkovné, trajekty, jednu večeři v restauraci, veškeré vstupné do muzeí, na lanovku, všechny denní i noční výlety a celou dobu průvodce.
Cena příští výpravy ČERVEN 2025 je 47.000 Kč, ZÁŘÍ 2025 je 49.000 Kč. Systém slev je níže podrobněji.
Polárníci dostávají před cestou všechny informace technické, co s sebou, mapy, odkazy. Itinerář se na místě přizpůsobuje předpovědi počasí a polární záře.
Každá výprava je jiná, každá je sestavena originálně podle ročního období, podle dynamiky skupiny, pokaždé je jiná kombinace programu i míst, kde se bydlí. Také se vydáme na pár míst úplně poprvé, kde jsem ani já nikdy nebyla. To je součást každé výpravy – opravdové autentické objevování.
Výprava tedy není autobusový zájezd, kde se tupě chodí v houfu za průvodcem se vztyčeným deštníkem od jedné památky ke druhé a tam se v pozoru poslouchá, co průvodce drčí. Není ani adrenalinový lowcost čundr s plahočením se s krosnou a denodenním řešením zmoklého stanu a zmrzlých bot. Je to opravdová dobrodružná expedice v bezpečném a pohodlném režimu.
Výprava se už několikrát stala originálním dárkem ke kulatým narozeninám, vánočním dárkem, který si nadělili manželé společně nebo kamarádky jedna druhé.
Pro koho je výprava určená + fyzická náročnost:
Výpravy jsou připravené s Amundsenovskou pečlivostí a zodpovědností, na druhou stranu se budeme stále pohybovat v drsných místech, kde si příroda drží hlavní slovo a nebezpečná situace se může objevit velmi rychle. Obchody, záchranka, policie budou od nás několik hodin cesty, ne do deseti minut jako v Čechách. Proto je i složení naší polární posádky a příprava před odletem naprosto zásadní a každé podcenění přípravy se krutě vrátí.
Na výpravě nechodíme dlouhé horské treky, když počasí dovolí, vyjdeme na nějaký výhled do sedla nebo na menší kopec, procházky jsou mírné a krátké, v zimě třeba i kousek na sněžnicích. Klidně může jet starší člověk, zvládali lidé s operovaným kolenem. Podstatné je vydržet sedět – let je dlouhý, cesta autem z letiště na ostrov také, i po ostrově se pohybujeme hodně auty.
Atmosféru výpravy tvoří všichni společně. Důležité je, abychom těch pár dní spolupracovali jako jedna svorná posádka, žádné trhání se do dvojic, žádné bezohledné scény. Je nutné být pozorný, pomoci druhým, chopit se práce, žádná obsluha tam nebude. Na druhou stranu nechat každému prostor, aby si mohl v tichu prožívat ten klid a nerušit druhé upovídaností. Dlouhá vyprávění co doma a co v práci nejsou nikomu příjemná. Často jedou singl lidé, kteří nestojí o hluk a plytké klábosení. Ráda se s každým před cestou potkám osobně, budeme tam na sobě závislí, leckdy unavení, rozbitý spánek z lovení polární záře v noci, možné komplikace s lety atd. Jak víme – cestování zesiluje emoce. Tedy musí jet osobnosti klidné, disciplinované, ohleduplné, zralé, které eventuální těžkosti pomohou laskavě řešit a nebudou přidávat nervozitu či zmatky do týmu. Když je v nepohodě jeden, jsou pak v nepohodě všichni.
Hlavní typy cestovatelů, kteří na výpravu nejsou ideální, popisuje tento článek !
Pro koho výprava není vhodná:
Výprava by nebyla potešením pro lidi, kteří nemají rádi déšť, sníh, chladnější podnebí. Také pro ty, co dávají přednost all inclusive rekreaci v hotelu s delegátem, jen si pasivně sednout do letadla a dál se nezajímat. Výprava není vhodná ani pro doprovázející osoby, které jedou jen proto, aby udělaly někomu radost. Výprava je náročná na soustředění, musí tam všichni pomáhat, může být diskomfort, a kdo by nejel s touhou a vášní, tak by ho mohly potíže třeba s počasím otrávit.
Na výpravu také nebereme lidi s komunistickým, rasistickým či xenofobním myšlením, lidi závislé na kouření či alkoholu, lidi hlučné, únavně upovídané, pasivní, rozmazlené, vzteklouny. Výpravu umí otrávit i narcisté, kteří dostanou třetí den chuť o programu rozhodovat sami a komandují ostatní, nebo věční stěžovatelé. Na výpravě se nepije alkohol (kromě možné ochutnávky místního piva), neběhá po obchodech a po kavárnách, nekouká na televizi, nekrade se vybavení domů.
A konečně výprava není vhodná ani pro reportéry, dokumentaristy a ty, kteří by chtěli z cesty pořídit nějaký veřejný článek, reportáž. Na výpravě platí informační omerta, snažíme se kraj chránit před zbytečnými nájezdy davů turistů, kteří chtějí jen skalp dalšího místa, jen si objet někde opsaný itinerář. Proto naše zveřejněné fotografie nepopisujeme detailně, odkud jsou, nezveřejňujeme přesný popis cesty. O konkrétních, mnohdy ještě veřejně neobjevených místech, mluvíme jen s nejbližšími v soukromí. Spousta míst totiž je pro Nory místem, kde si shromažďují svou historii, nebo kam chodí na tiché procházky.
Podrobněji:
Cesta a program
Letíme s přestupem do města Tromsø, tam na letišti půjčíme rezervovaná auta. Město prohlédneme první nebo poslední den podle odletů a jednu noc v něm přespíme.
Projdeme historické centrum, přístav, romantickou městskou pláž, jezero s ptačí rezervací, Arktickou katedrálu, unikátní Knihovnu od architekta Candelly, přístav, starý skanzen, Amundsenovo polární muzeum, v létě slavnou Botanickou zahradu, městskou pláž, několik tajných míst, a když počasí dovolí, vyjedeme na vyhlídku nad město.
Pokračujeme kolem nádherných fjordů na dva hlavni ostrovy – buď po pevnině nebo trajektem.
Na ostrovech vyrážíme každý den prozkoumat jinou část, objevíme sámské domky, gigantická skaliska, půvabné fjordy, staré norské domečky, pláže s bílým pískem a azurovými vlnami, továrnu na zpracování tresek, památky na dramatickou obranu Norů za druhé světové války, pomníky rybářů, horské planiny a štíty. Na podzimních a zimních výpravách se denní program plánuje podle předpovědi polární záře, abychom stihli pokaždé její lovení.
Auta
Pro 3 – 4 polárníky půjčujeme jedno auto, pro 5 a 6 dvě menší, pro 7 – 8 už jsou nutná 2 combi (hodně zavazadel). Každý musí mít své okýnko a svoje dveře. Většina aut už jsou automaty a hybridy.
V každém autě je potřeba hlavní řidič a náhradní na střídání. Hlavním řidičem jsem já, hlavní řidič ve druhém autě má slevu 5.000 Kč z ceny výpravy. Střídací řidič, který si vezme volant na starost aspoň na 100 km, má slevu 1.000 Kč. To domlouváme předem. Každý, kdo má řidičák, si ho s sebou vezměte, může být potřeba někde popojet, a rozhodně si při kontrole platnosti pasu zkontrolujte i platnost řidičáku.
Řízení tam je příjemné. Jezdí se pomalu, na dálnici max 80 km/hod, zbytek 50, na ostrově ještě pomaleji. Rychlost Norové dodržují, za překročení jsou příšerné pokuty i vězení a nic se neusmlouvá. Do silnic vbíhá spousta zvířat, sobí stáda, losi, lišky.
Na ostrově jsou silnice úzké, nijak urputně udržované, často jen pro jedno auto široké, každých asi 300 metrů je rozšíření, kde se auta vyhýbají. Všichni jezdí ohleduplně a když jede někdo v protisměru, tak se trpělivě čeká. Nejezdí se terénem, nikde se auta neboří, ale zasněžené silnice se nesypou a nesolí, tedy i s hroty je potřeba jet velmi pomalu. Na ostrově budeme v podstatě jen popojíždět, často zastavovat, fotit, vybíhat z aut, provoz tam není.
V autě ti, kteří neřídí, sledují cestu, odbočky, hlídají předpovědi, navigaci, upozorňují na překročení rychlosti, v noci hledají auroru, v zimě odmetají auto.
Ceny benzínu jsou nejvyšší v Evropě, často kolem 60 Kč/l.
Bydlení
Bydlíme v půvabných dřevěných domech či apartmánech, kde je vždy kompletně vybavená společná kuchyně s lednicí, troubou, mikrovlnkou, myčkou. V přízemí bývá velký obývák s jídelnou a jedna nebo dvě koupelny, často i terasu máme.
Ložničky jsou pro jednoho nebo pro dva, nikdo není v pokoji s nikým cizím, každý jedinec či pár má své soukromí. Postele mají pohodlné matrace a povlečené peřiny. Sprchový gel, mýdlo, utěrka ani fén v domech nebývá, ručník jen někde. Jar na nádobí, kapsle do myčky a toaletní papír ano. Wifi v domech je všude, zásuvky jako u nás.
Ložničky mají většinou elektrický přímotop, ve společných prostorech bývá topení spojené s klimatizací, někde podlahové. Důležité je, že mokré oblečení i boty do rána uschnou.
Domy stojí v malých vesničkách, ze všech domů je to pár metrů k moři. Všechny domy jsou v místech ideálních pro pozorování polární záře i půlnočního slunce.
Výbava, oblečení
Oblečení jako na české hory v zimě, ať jedete na zimní nebo na letní výpravu. Vždy teplou bundu s kapucí (třeba lyžařskou), co vydrží nějakou dobu v dešti, teplou čepici přes čelo a přes uši, šálu nebo pořádný rolák, rozhodně teplé rukavice, pláštěnku (nejen proti dešti, ale i proti větru) a samozřejmě vrstvy.
Nejlepší je merino triko s dlouhým rukávem a merino spodky. Na to druhá vrstva – svetr, mikina, a pak ta bunda. Dolů klidně staré oteplovačky, místní nosí oteplovačky s laclem a reflexní vestu. Snobské fintění z Chamonix tam nevedou. Přibalte i pohodlné kalhoty do letadla a na večer v chalupě.
V létě může být přes den 28 °C na tričko a kraťasy a v noci vlahých 15 °C, ale taky klidně 2 °C, a když se pak čeká ve vichru v noci na půlnoční slunce, tak to od moře fouká opravdu ledově. Tak i v létě aspoň jedny kalhoty zateplené a spodky.
Boty pevné, neklouzavé a do vlhka, raději dvoje. Ten kraj je hodně mokrý, potoky, mech, pláže, závěje, už se mi tam boty rozlepily a obchod s obuví je až na pevnině. Do domu tlusté ponožky s protiskluzem nebo pevné domácí boty, pantofle na strmé schody do pater nejsou bezpečné.
Na výpravu v období půlnočního slunce je dobré si vzít i masku na spaní.
Je potřeba se dobře obléct už do letadla, v Tromsø se v zimě přistává i do sněhu, takže určitě pořádné boty už z Prahy.
Nebudeme v žádné Antarktidě, kde bychom drkotali v -50 °C. Kraj je ohřívaný Golfským proudem, na druhou stranu budeme daleko na severu. Vítr vane od Grónska a Špicberk ledový a pocitovou teplotu může ochladit i o 15 °C. I když na teploměru bude příjemná nula, ale bude foukat vítr třeba 50 km/hod, tak u čekání na polární záři vymrzneme jako stát v nule na střeše auta jedoucího rychlostí 50 km/hod. Budeme na největrnější a nejdeštivější straně kontinentu, takže všechny zkušenosti s počasím z vnitrozemí můžeme zapomenout. Počasí se tam tvoří přímo před námi, každých 15 minut je jinak. Ne jako v Čechách, kde je oceán daleko a počasí se mění jen líně. Tady je to rychlé, ale zároveň budeme mít předpovědní mapy, takže budeme aktualizovat plány vždy ráno, ale i během dne.
Zavazadla
Můžete mít kufr, od letiště dojedeme autem až před dům. Batůžek pak na denní výlety. Na letní a podzimní výpravy se hodí i látková taška na houby a borůvky. Velikost zavazadel a váhu víme předem podle aerolinky.
Balíme se tak, abychom měli v palubním zavazadle u sebe vše, co je potřeba aspoň na jeden den. Může se nám ztratit jeden kufr a bylo by dobré moci odjet na ostrov i bez něj, aby každý měl u sebe dobré boty, teplé oblečení, jedno prádlo, čepici, nějakou svačinu, brýle, léky, prostě tak, abychom na ztracený kufr mohli čekat bez zásadního narušení programu už na ostrově.
Jídlo
Snídaně a večeře si děláme v domě, kde si každý může uvařit, obědváme na nějakém hezkém místě v přírodě, pokud se žení čerti, tak v autě. První a poslední den jíme také cestou. Nejsme tak závislí na denodenním nástupu do hotelové restaurace a máme k dispozici stále vybavenou kuchyň, na rozdíl od zájezdů do hotelových pokojů, kde nemají lidé leckdy ani varnou konvici.
Základ si bereme každý s sebou – konzervy, věci v prášku, šišku chleba, salám, tyčinky, těstoviny, instantní jídla. Na podzim je tam plno hub a lesního ovoce. Ve vedlejší vesničce je malý konzum se základními potravinami. Ceny jsou asi 3x vyšší než u nás.
Jedna večeře v místní luxusní restauraci s rybími specialitami dle vašeho výběru je pro vás v ceně výpravy zdarma. Mívají tam hlavně místní ryby, někdy sobí nebo velrybí maso k ochutnání, v přepočtu hlavní jídlo – ryba a brambor asi 1000 Kč, pivo 300 Kč.
Pojištění, doklady
Pojištění stačí vaše dobré cestovní, turistické, žádné extremní sporty. Vhodné je udělat si ho o den delší, kdybychom se někde zasekli s letadly, což se nám už stalo. A možná nějakou vyšší variantu – je to drahá země. Norsko je sice v Schengenu, ale není v EU, tak pas je vždy lepší než OP. A zkontrolujte si platnost včas.
Ceny a slevy
Kurz norské koruny je nyní zhruba 2,20 Kč za 1 NOK. Norské koruny s sebou brát nemusíte, vše se platí kartou, já pro případ nouze nějakou hotovost budu mít. Pokud si tam nechcete kupovat suvenýry nebo další jídlo v konzumu, tak nic dalšího už na výpravě platit nebudete, všechny výlety, vstupy, lovení aurory je už v ceně.
Severní Norsko je jednou z nejdražších oblastí na zeměkouli a Norové jsou jediný národ, který jezdí do drahého Švédska, aby ušetřil. Místní vědí, že kraj je vzácný klenot a polární záře jeho cenu ještě zvyšuje. Ceny benzínu, ubytování, půjčoven aut se poslední dva roky zvedly dvoj až trojnásobně, Tromsø zavedlo krutá mýta a všude parkovné, město bylo koncem roku 2022 vyhlášeno – co se cen ubytování a jídla týká – nejdražším městem na světě a najít nocleh pod 4000/noc/osobu není snadné.
Polárníci skládají zálohu 15.000 Kč na letenky do data uzavření posádky. Doplatek se skládá nejpozději 10 týdnů před odletem.
Pokud někdo zruší účast na výpravě do 30 dnů před odletem, propadá mu jen záloha 15.000 Kč. Pokud méně než 14 dnů před odletem, storno je 50 % ceny výpravy, pokud méně než 72 hodin před odletem, storno je 75 %. Samozřejmě se snažíme dohodnout a vrátit co nejvíc, co je možné v tu chvíli zrušit.
Kromě slev za řízení aut dostane slevu 1.000 Kč každý z trojice polárníků, kteří se přihlásí současně (rodina, přátelé) s rozložením pokojů 2 + 1 a 1.500 Kč každý ze čtveřice s rozložením 2 + 2.
Polární záře
Polární záře – aurora borealis – je jedinečná tím, že ji nejde objednat, koupit, naplánovat, lze jen s pokorou čekat. Budeme však na tom nejlepším místě pro pozorování v Evropě, kde bývá za dobrého počasí viditelná 200 dní v roce. Její sezona je od září do března.
Ulovit ji není snadné. Musí přiletět od slunce plazmatický oblak, musí být nezatažená obloha. To se nemusí podařit i pár dní v kuse. Ve městě funguje spousta „lovců aurory“, kteří naloží skupinu patnácti ubrebentěných cizinců před hotelem do dodávky, vyvezou kus za město na 7 hodin, dají jim čaj z termosky, někdy něco uvidí, někdy ne, a stojí to každého od 5 – 9 tisíc Kč. Tak tohle ne. Aurora, pokud přiletí, bude na naší výpravě zadarmo a s královským komfortem.
Díky satelitům auroru umíme hrubě předpovědět na několik dní dopředu, na 2-3 dny už přesněji. Všichni budou mít v telefonech odkazy na měřáky, abychom mohli hlídat, zda už přichází. Nemusíme mrznout venku celý večer, ale můžeme sedět v domku v pohodlí a když to začne, tak jen popadneme bundy a vyběhneme ven. Všechny polárníky naučím auroru hledat, ulovit, vyfotit.
Kdo polární záři ještě neviděl, připravte se, že poprvé je to velký emocionální zážitek.
Půlnoční slunce
Půlnoční slunce je podobně mocný fenomén jako polární záře. Výhodou je, že se nemusí tak komplikovaně lovit, protože pokud není úplně zataženo, v době polárního dne (v našem kraji od poloviny května do poloviny července) je noční slunce na obloze vždy. Září zlatě do krajiny nejvíc mezi půl jednou a půl třetí v noci a tedy ani letní výpravy se moc nevyspí, ta krása vám nedá to prospat.
Focení
Fotografování se věnuje na výpravě velký prostor. Budeme hlídat nejhezčí okamžiky při úsvitu i západu slunce, pojedeme kolem krásných míst a vyhlídek a vždy zastavíme, když to půjde. Na focení polární záře je ideální stativ. Jak ji vyfotit na místě vysvětlím. Nezapomeňte ke všem foťákům a mobilům dobré baterky a nabíječky, v chladu se tam vybíjejí rychle.
Knihy, Film
Člověk může mít rád jen to, zná. Kdo by se chtěl ještě před cestou lépe chápat tu drsnou čistotu kraje, mentalitu statečných lidí, kteří nesnášejí zdobení a nesamostatnost, tak skvělé knihy jsou Kniha Dinina od H. Wassmo, ponoří vás do toho kraje, do skalisek s moruškami, do zimních nocí, do vůně tresčího oleje, dřevěných domů, kde skučí vítr.
Výborný je také Ostrov od Roy Jacobsen – začátek 20. století na ostrůvku, život podle rytmu přílivu, zrání brusinek, bránění se civilizaci, která bere lidem sebedůvěru, vnucuje hodiny, pravidla, falešnou bezpečnost.
O dramatickém počasí, kráse ledu a chladu a vděku za nádheru polární noci je Žena v polární noci od Ch. Ritter.
Film Amundsen vám dá další kamínek do mozaiky o severních krajích, norské mentalitě, přiletíme do města Tromsø, odkud Amundsen vyrážel na výpravy, a kde moře vyvrhlo plovák z jeho posledního letu, když letěl zachránit Nobileho výpravu. Jeho tělo si moře, které nám tam bude blízkým přítelem, zatím ponechalo.
Samozřejmě film Dvanáctý muž o Janu Baalsrudovi je zásadní – budeme v kraji, kde se odehrával neuvěřitelný příběh tohoto hrdiny, a kde se natáčel i tento film. Kniha Davida Howartha, kde je jeho život zpracován, se jmenuje Každý umírá sám – Mrazivým severem za svobodou. Více o Janu Baalsrudovi je zde:
Spisovatelka Ch. Ritter píše: „Arktida je část světa, kde se nebe dotýká země. Ne všichni dokážou snést oslepující světlo, neproniknutelnou tmu a ohromnou samotu. Dostalo se mi velké milosti hned na začátku mého dobrodružství – neúprosná divočina mě do sebe vtáhla a od té doby vím, že za kulisami světa se nachází Boží přítomnost. A ta dokáže dodat sílu a klid, ať nás čeká cokoliv.“
Proto musíme mít rutinu perfektně připravenou, abychom ten zázrak mohli zažít naplno.
Nejčastější otázky:
1. Proč se na výpravě nesmí pít a co by se stalo, kdybych si vždy večer otevřel lahvinku?
Norsko je velmi přísná země, co se alkoholu týká. Není tam běžně v prodeji, v barech platí nařízení, že když barman nalije někomu, kdo už vykazuje známky opilosti, tak mu mohou zavřít celou hospodu, nesmí se popíjet na ulici atd.
První riziko je úraz – přiopilý polárník může špatně šlápnout v domě na strmých schodech, smeknout se na kluzkých kamenech před domem nebo uklouznout ve společné koupelně. Ošetření a přivolání sanitky, nebo spíš helikoptéry, protože budeme na skalnatých opuštěných ostrovech mimo civilizaci, by se mohlo opilci prodražit, protože pojišťovny většinou úrazy způsobené pod vlivem alkoholu neproplácejí. A cenu norského zdravotního výjezdu si raději nechtějte představit.
Dalším důvodem je hluk – výpravu se snažíme držet v klidném režimu, bez hulákání, které patří k pánským jízdám nebo dámským dýchánkům. Vstřebáváme sílu tiché přírody, leckdo si potřebuje zdřímnout, protože dny jsou nabité a v noci se také málo spí – loví se polární záře nebo půlnoční slunce.
Pokud by si dával z placatky někdo, kdo je hlavním nebo střídacím řidičem, tak i to je nebezpečné, může mu zůstat zbytkový alkohol a policie je v Norsku nekompromisní. Pokuty za jakékoliv překročení rychlosti jsou astronomické, při překročení o více než 25 km/hod (tedy stačí chvíli nedávat pozor a jet na čtyřicítce 65 Km/h) už norská policie okamžitě zabavuje řidičák na minimálně 3 měsíce, vyhošťuje, a nezřídka se chodí i do vězení. A pochopitelně zjištění zbytkového alkoholu při sebedrobnější nehodě by byl malér strašný, na alkohol se pojistka, kterou skládáme v půjčovně za leckdy hodně drahé plug-iny, samozřejmě taky nevztahuje.
Výjimkou je ochutnání místního piva při společné večeři jeden z večerů.
2. Proč se na výpravě nejezdí na sněžných skútrech nebo v sobích spřeženích po krajině?
Výprava není určena lidem, kteří aby něco procítili, potřebují adrenalínový zážitek, rychlost a řev motoru. Krajina je tam vzácná tichem, žije v ní spousta zvířat, která hluk ruší. Navíc při rychlé jízdě na skútrech či saních člověk nemůže nic kromě sebe vnímat. Jezdit po krajině na skútrech či se nechat tahat stovkami turistů zmučeným sobím či psím spřežením je podobně divná věc jako nechat se vozit unavenými koníky kolem dokola Staroměstského náměstí v kočáře.
3. Proč je výprava jen na týden, proč to není třeba na 3 neděle?
Výprava není rekreace nebo odpočinková dovolená na zotavenou. Je to několik dní extrémně náročných na soustředění, na spánek, úchvatné východy slunce nás vytahují z postelí už kolem páté ráno, ještě ve tři v noci se nechce opouštět nebe s polární září. Denně na výletech vybíháme z aut fotit, lezeme na vyhlídky, současně musíme stále hlídat počasí, v sezóně být stále soustředění na předpověď polární záře. Takže únava zejména psychická samozřejmě přichází.
Tím, že s sebou vezeme jídlo, tak i to je ideální ten týden. A v neposlední řadě – ceny na severu Norska jsou astronomické, třeba Tromsø bylo loni vyhlášeno místem s nejdražším ubytováním na zeměkouli, ceny jsou i dvojnásobné proti New Yorku či Londýnu, takže každý další den by zdražoval výpravu o dalších mnoho tisíc. Polárníci se na této týdenní výpravě perfektně naučí, jak to za polárním kruhem chodí, na co dávat pozor, čeho není třeba se bát, co kde kolik stojí, atd. Takže se pak už mohou kdykoliv s tímto know-how do kraje vrátit a určit si sami, jak dlouho tam budou chtít zůstat.
4. Proč není stanoven přesný termín už v době vyhlášení výpravy?
Do kraje, kam se vypravujeme, nelétá tolik spojů, let je dlouhý a potřebujeme rezervu při příletu, abychom stihli ještě půjčit auto v půjčovně, což dál zužuje výběr.
Ubytování na ostrovech, pokud nechceme spát někde v hromadných ubytovnách po čtyřech na pokoji, také není mnoho. Když chceme bydlet ve vlastním domě, blízko moře, s výhledem a v přírodě, navíc když chceme mít přesně počet ložnic, ale nechceme platit 40.000 Kč za každou noc, tak tam už je na výběr opravdu jen pár možností.
Letenky po covidu výrazně zdražily, takže zkombinovat let tak, abychom netvrdli někde 6 hodin na přestupech a neplatili za letenku 25.000 Kč, a současně bylo zrovna volné bydlení, které vyhovuje počtu přihlášených osob a rozložení singlů a párů ve skupině, je velká alchymie.
Proto je termín zpočátku jen hrubý, pak si přihlášení polárníci nahlásí, zda mají v tom úseku nějaké dny, kdy smrtelně nemůžou – svatba, rok předem zaplacená služební cesta, plánovaná operace – ne že chtěli jet druhý týden v měsíci se švárou na chatu slavit narozeniny – a tím se vymezí úseky, kam já se musím s hledáním vejít. Někdy je to hodně složité, někdy to jde dobře a můžeme si navíc ještě třeba zvolit, abychom neměli úplněk do polární záře, nebo norský státní svátek, a tak. Celý průběh vybírání konzultuju s polárníky, do pár dní od uzavření výpravy už máme pevné letenky i bydlení a polárníci si už v klidu mohou plánovat dny kolem výpravy.
5. Proč bych si měl číst něco dopředu? Já si to chci užít až tam.
Člověk může mít rád jen to, co zná. Samozřejmě, že na výpravě si všechno vysvětlujeme a znovu většinu věcí popisuju a vyprávím, přesto je výborný znát základy už dopředu, aby si na místě člověk už jen doplňoval detaily a pocity.
Je to jako jít na operu, ale nevědět, o čem je děj. Taky to jde, ale když víte dopředu, o co jde, tak se můžete víc soustředit na hudbu, na zpěv, na myšlenky a jednání těch postav, než si dvě hodiny lámat hlavu, proč ten v modrým vrazil meč do toho v červeným.
Navíc na výpravě vidíme věci, které nám doplňují souvislosti, aha, tady tedy strhla lavina toho statečného Nora, aha, už tu polární záři támhle rozpoznávám, jak přichází, jasně, to jsme si přečetli v mailu, co to znamená, když je zavřený tunel.
Zároveň se můžeme dostat do dramatické situace a tehdy je potřeba, aby všichni věděli, co je potřeba udělat, všichni měli v mobilech stránky s výstrahami, kontakty na všechny atd. když začnou padat laviny, zavře se silnice kvůli sesunutému svahu a je třeba rychle ujíždět pryč se všemi auty, tak řidiči mají plné ruce práce a je potřeba, aby ostatní v autech uměli hned najít varianty, uzavírky silnic, předpověď nárazů větru, uměli hned zavolat komukoliv do druhého auta. Kdo by jen seděl jako nepřipravený bulík, necítil by se dobře ani on sám.
6. Proč bych měl poslouchat průvodce? Já se tam nechám odvézt a pak si tam už chci dělat, co sám chci.
Odpovím úryvkem z rozhovoru s dlouholetým průvodcem v Arktidě J. Hvízdalem:
„Jaká platí pravidla v křehkém severském ekosystému, přes která nejede vlak? Co je největší výzva na výpravě s neznámými turisty? Máte nastavena sám pro sebe, ale i pro turisty, kteří si zážitek objednají, nějaká etická pravidla?
Arktida vás uhrane svou autentičností a já v ní chci bezpečně plnit lidem jejich sny. Musím umět číst prostor a připravit se na případné krize. A to je to, co pro mě znamená cítit se bezpečně: moci si užít té divoké přírody, i když v něm hrozí potenciální nebezpečí. A čím lépe se připravíte, tím více si to užijete.
Mít vždy nabité baterky a samozřejmě životospráva. Čistá mysl a nulová tolerance alkoholu jsou při takové práci samozřejmostí. Kdo jde ráno do fyzicky náročné práce v náročném terénu, ten nevysedává do dvou ráno v hospodě.
Obecně má pohyb v divočině určitá pravidla a turisty vedeme k tomu, aby neničili přírodu a neohrožovali sebe ani zvířata, nechodili k ptačím hnízdištím, atd. Ve většině případů to chápou a chovají se podle toho, co jim my guidi říkáme. Horší je to u turistů přesvědčených, že všechno vědí nejlíp a nemusejí guida poslouchat. Takového člověka, a už se nám to stalo, který neposlouchá, zlehčuje autoritu průvodce a jeho instrukce a je arogantní, vyloučíme z výpravy a pošleme domů, protože takové chování ohrožuje nejen pohodu, ale i bezpečnost všech. Samozřejmě stejně striktní pravidla máme nastavena i pro sebe.“
Příští výprava vyráží v lednu 2025 (plno), v březnu 2025 (plno), v červnu 2025 1 volné místo a v ZÁŘÍ 2025 (VOLNO)!
Zprávy o minulých výpravách můžete najít nahoře v Menu v sekci Výpravy, recenze z nich TADY.
Pokud máte zájem, pište mi na kborkova@email.cz , na všechno odpovím, všechno vysvětlím a zájemci dostanou všechny informace předem.
Pluhům zdar!
Aktualizováno 9. 12. 2024