Město Tromsø, které leží 300 km nad polárním kruhem a nějakých 1.800 km jízdy severně od Oslo, je plné zajímavých míst.
Jedním z nich je Raketten Kiosk – nejmenší norská hospoda v centru Tromsø.


Roztomilý kiosek byl postaven v roce 1911 původně jako novinový stánek a prosadila si ho nezávislá a svobodomyslná Margit Løkke.
Margit bylo 18, když si usmyslela, že bude mít v době, kdy ženy neměly ještě ani volební právo, natož nějakou samostatnost v podnikání, vlastní novinový stánek. První žádost byla magistrátem zamítnuta, při druhé zvolila jiné místo ve městě, tentokrát úřad stavbu povolil. (Volební právo dostaly ženy v Norsku až v roce 1913, v Československu až v roce 1920.)

Kiosk Løkke, jak se dlouho stánek jmenoval, navrhl místní architekt Erlandsen. Osmiboká stavba v klasicistním stylu má místo střechy kupoli s věžičkou. A Margit dostala podmínku, že dvě z osmi stěn musí sloužit městu jako vývěsní plocha, svůj malý nezávislý podnik však mohla začít vést.
Malinký stánek byl trafikou dlouhá léta, přežil výměnu majitelů, dvě světové války i velký městský požár. V roce 1952 dostal kiosek vlastní katastrální číslo a v 60. letech s prvními lety do vesmíru se mu kvůli jeho tvaru rakety začalo říkat Raketten Kiosk.

Kiosek se přeměnil na bar a v roce 2014 dostal licenci i na prodej alkoholu – ta není v Norsku samozřejmá. Takže dnes jsou v nabídce kromě hot dogů, párků, buřtů pečených přímo na ohníčku vedle kiosku a slavné speciality – sobího hot dogu – i různé svařáky, grogy, horké kakao i místní pivo, které vyrábí pivovar přímo pro tento kiosek. Vnitřek kiosku má necelé 4 m² a je neuvěřitelné, že celý sortiment jídel, nápojů, vařiče, nádobí, zásoby, administrativa se dovnitř vejdou i se dvěma lidmi jako obsluhou.

Kiosek byl v roce 2009 prohlášen norskou kulturní památkou nejen kvůli své architektonické hodnotě, ale zejména jako kulturně a historicky významný symbol ženského podnikání.
Dodnes je to pro všechny lidi z Tromsø a okolí milované místo a třeba během pandemie, kdy musel být kvůli smrtelně přísným opatřením v Norsku zavřený i kiosek, byl nejoplakávanějším místem a Tromsané se báli, zda se jeho provoz ještě vůbec obnoví.

Kolem malého baru je stále spousta lidí, popíjejí, hřejou se u otevřeného ohně nebo sedí na lavičkách s polštářky ze sobích kůží. A to ne proto, že by zrovna měli všichni tolik času tam s pivkem nebo svařákem vysedávat. Ale proto, že licence na alkohol platí jen pro nejbližší okolí stánku, tedy těch pár čtverečních metrů, které jsou ohraničené červenou stuhou. Dál už s alkoholem jít nesmíte.

_____________________________________________________________________________________________________________
Druhým stejně zajímavým místem, kde si můžete posedět u piva, sice bez ohýnku, ale zato s ledním medvědem vedle stolu, je světoznámá pivnice Ølhallen.


Pan Markus Mack založil v Tromsø rodinný pivovar už v roce 1877 (pro porovnání Plzeňský pivovar 1842) a dodnes je Mack Ølbryggeri nejsevernějším pivovarem na světě. Tedy, v roce 2015 začal vařit pivo i pan Johansen na Svalbardu – na Špicberkách, které leží ještě severněji, ale to je spíš turistická lokální zajímavost. Pivovar Mack je tradiční pivní kolos, který už v roce 1895 přidal výrobu limonád a sodovek a dnes patří mezi největší značky v celém Norsku.

Pan Mack pocházel z rodiny německých imigrantů, a tak dobře věděl, že u piva musí být společnost. Proto už v roce 1928 otevřel pivnici Ølhallen s nejdelším výčepem v Evropě, první hospodu v Tromsø i za polárním kruhem vůbec.

V pivnici se podává kvalitní norské pivo z 72 čepů a vždy je naraženo aspoň 50 druhů piva. Můžete si vybírat z nekonečného sortimentu od lehčích druhů typu Pilsner přes těžší Håkon až po tmavé sladové pivo, nebo si objednat ochutnávku různých druhů po 2 dcl, ceny jsou tam příšerné vždy, tak je to jedno.

Pivovar a většinu výrobních hal poničil v roce 1939 velký požár, ale firma se vzchopila a rozkvétala dál. V roce 1990 se jejich Polar Beer (Isbjørn) a Arctic Beer stávají prvními pivy na severním pólu, v roce 1993 jsou obě dvě piva první také na pólu jižním.
A třeba značka
A třeba značka Håkon (často ochutnáváme na výpravách) byla uvedena na trh před Olympijskými hrami v Lillehammeru v roce 1994.

Pivnice Ølhallen byla pokaždé první zastávkou, kam mířili rybáři, lovci a polárníci po měsících strávených v Severním ledovém oceánu, centrem, kde se scházeli farmáři, obchodníci i běžní obyvatelé města.
Jednou z ikon podniku byl i slavný norský lovec polárních medvědů Henry Marentius Rudi (1889–1970).

Rudi se narodil v Tromsø a od svých 18 let už trávil zimy na lovech v Grónsku. Během druhé světové války patřil k hlídce, která hlídala pobřeží Grónska a hledala německé vojáky (1942–45). Celkem podnikl 40 loveckých výprav do arktických oblastí a 25krát tam přezimoval. V roce 1953 mu byla udělena Královská medaile za zásluhy a byl také poctěn svou vlastní stálou expozicí v Polárním Museu v Tromsø.
Rudi „král ledních medvědů“, který jich za celý život ulovil 713, byl známý svou veselou povahou a skoro každý den v důchodu trávil v hospodě Ølhallen, kde každému s radostí vyprávěl o svých dobrodružstvích v Arktidě. A své oblíbené pivnici Rudi daroval jednoho z ledních medvědů, které sám ulovil, najdete ho hned vlevo u vchodu.

Pivnice Ølhallen byla po celá léta mužským územím. Když byla ale v roce 1972 v Tromsø otevřena univerzita a ženy a dívky napochodovaly do pivnice, teprve tehdy si personál uvědomil, že bude potřeba vybudovat toalety i pro ženy, protože časy se mění i v Arktidě.