V celém Norsku žije přes dva miliony ovcí a i v našem kraji za polárním kruhem a na ostrovech jich potkáte tisíce.
Jsou to šťastné ovce, které žijí na pastvinách bez plotů, a mohou se tak svobodně vydat za potravou, na kterou mají chuť, jít k potoku, zalézt si do skal.
Mohou taky tvořit menší skupinky podle povahy a toho, jak jsou si blízké. Ovečky se klidně potulují i po cestách a silnicích, a přestože je farmáři pečlivě kontrolují, tak svoboda je tady na prvním místě.
V Norsku je jen zlomek země vhodný jako orná půda a téměř polovina pevniny slouží jako pastviny. Volný pohyb oveček po krajině tak současně zabraňuje přerůstání divokých luk a udržuje přirozenou biodiverzitu.
Vlna z ovcí je nenahraditelná pro výrobu teplého a přitom prodyšného oblečení. Už polárníci Amundsen i Nansen vyráželi na sever ve „funkčním“ oblečení a například merino vlna nemá jako materiál pro termoprádlo konkurenci. Izoluje před chladem, když navlhne, tak nestudí, chrání proti UV, je nemačkavá a jemná k pokožce, a nakonec je i ekologicky rozložitelná – v kompostu svetr za pár měsíců zmizí.
Dějiny zpracování ovčí vlny sahají v Norsku daleko do historie a například v roce 1853 byla založena první velká firma, která vyrábí nejkvalitnější kousky dodnes a byla v 19. století průkopníkem průmyslových novinek (první strojově poháněná výroba v Norsku, zavedení žárovek jen 4 roky po Edisonově objevu atd.) v této poměrně chudé zemi.
Vlněný svetr má každý Nor a ovečky jsou na severu milovaným zvířetem.
Pokud nejste v úplně divokých skalách, ale někde poblíž lidských obydlí, brzy uslyšíte jejich zvonečky a spokojené bæææ!