Polární den je magická část roku, kdy slunce nezapadá, ale svítí do krajiny nejen ve dne, ale i celou noc. Tento čarovný jev se jmenuje Půlnoční slunce. Zlaté paprsky září do oken nezvykle ze severu, lidé spí, ale příroda ožívá a je plná brebentících mláďat.
Polární den trvá v kraji, o kterém jsou tyto stránky, asi deset týdnů. Zhruba od poloviny května do konce července.
Občas se mi stane, že mluvím s někým, kdo si Půlnoční slunce neumí představit. Myslí, že je to nějaký úkaz, kdy v černé noci je na tmavém nebi Slunce vidět nějak jako Měsíc, něco jako nějaký druh zatmění, vlastně pořádně nevědí, co se tedy v tu noc děje.
Astronomicky to není žádný zázrak – jen prostě jak je Země nakloněná, tak půl roku svítí Slunce déle na jednu polokouli, půl roku na druhou. A čím blíž jste k zemským pólům, tím delší je období, kdy Slunce buď nezapadne, nebo vůbec nevyjde. Ale protože sluneční svit je jen distribuován po zemské ploše v jiných úsecích, tak když se to za rok sečte, je všude zhruba stejná porce světla a stejná porce tmy. Tedy kraj za polárním kruhem není krajinou, kde je pořád tma nebo pořád světlo.
Na fotkách v článku je vždy čas, v kolik hodin to bylo focené.
Venku je jiná atmosféra, města jsou tichá a příroda je plná mláďat, ptáčat, káčata se kolébají po silnicích, koníci a sobi si přecházejí, kam potřebujou, ptáci se v trávě a na střechách hlučně dohadují – nejde ten krásný svět bez lidí popsat. Někdy se lidé během té doby tiše procházejí krajinou, koupou v moři nebo grilují. Byliny mají největší sílu, voda ze studánek uzdravuje a letenky i hotely jsou nejdražší.
Tady je tentýž zábět z webkamery přes den a přes noc. Půlnoční slunce je měkčí, teplejší.
A toto je záběr přesně z půlnoci začátkem června.
Zažít půlnoční slunce za polárním kruhem je stejně magický zážitek, jako spatřit polární záři.
Rozdíl je ale v šancích tento zázrak zažít. Polární záři, a to může pár lidí z našich výprav potvrdit, se prostě někdy nepodaří ulovit za celý týden.
Půlnoční slunce ale funguje vždy, je to stabilní astronomický jev a je jistota, že Slunce bude celou noc nad obzorem, ať se v atmosféře bude dít cokoliv.
Půlnoční slunce není Bílá noc. Bílá noc je jev, kdy Slunce zapadne, ale ne dost hluboko za horizont, takže je venku šero. Ta se dá zažít třeba kolem Baltu, v jižním Finsku a Švédsku, na Islandu. Ale za Půlnočním sluncem musíte právě až za polární kruh. Pod ním ho nelze spatřit.
Takhle vypadá sled záběrů Slunce, které se večer v mírném úhlu skloní k horizontu a o půlnoci zase začne stoupat do výšky.
Každý by měl aspoň jednou v životě prožít přírodní zázrak noci s půlnočním sluncem!
Naše příští Výprava za Půlnočním sluncem 2025 je již obsazená, sledujte pozvánky na příští rok!