Norsko je tunelovou velmocí.
Můžete tu projet skoro tisíci tunely s celkovou délkou přes 850 km. Více než 70 z nich je delších než 3 km a ten nejdelší – 24,5 km dlouhý Lærdaltunnelen je nejdelší na světě. Za pár let už ten nejdelší bude jiný, bude mít přes 25 km, ale bude zase v Norsku, u Stavangeru.
Kromě tunelů takových, jaké známe – ražených ve skále – můžete projíždět i téměř 30 tunely podmořskými. Jeden je přímo ve městě Tromsø, jehož centrum je na ostrově, ale rezidenční čtvrtě přehlcovaly jediný most. Další podmořské tunely spojují ostrůvky kolem a jsou zahloubené i 200 metrů pod hladinou moře.
Unikátní tunel plovoucí – první na světě – brzy překlene fjord na jihu země.
Jasně, že Norové umějí stavět krásné mosty. Ale velmi drahou variantu tunelů volí jako důkaz respektu k přírodě a tichu. Vjezdy do tunelů jsou v krajině úplně nenápadné a neruší hnízdiště ptáků nebo sezónní přechody sobích stád.
V našem kraji na skalnatých ostrovech bylo do druhé půlky minulého století spojení mezi jednotlivými osadami možné pouze lodí. Tunely se začaly stavět a vesničky propojovat tedy poměrně nedávno.
Například tunel z roku 2004, kterým při svém pobytu na ostrově projíždím nejčastěji, je dlouhý 2 147 metrů a zkrátil cestu mezi dvěma vesničkami na opačných stranách skaliska o 95 km.
Tunely jsou tu každý jiný, některé jsou místy vyztužené betonem, některé jsou jen surová díra bez osvětlení.
Některé jsou takzvanými polotunely – na jedné straně zahloubené do skály, na druhé straně jen pilíře, mezi kterými máte výhled na moře.
Některé jsou velmi úzké a dlouhé a aby se protijedoucí auta mohla vyhnout, je třeba najít na boku vysekané rozšíření, kde ale trčí často ostrá skála (a na odrazky se moc nehraje, máš světla, tak si posviť).
Některé tunely nemají silniční povrch ani osvětlení, jsou opravdu jen technickou spojkou (leckdy kolem 2 km dlouhou), aby se lidé dopravili mezi dvěma fjordy.
Některé mají dveře jako od garáže, které se ve vánici zavírají, a přes zimu je připraven u vchodu agregát, který rozmrazí techniku a posyp, kdyby bylo potřeba.
Některé mají tlačítko výstrahy, které upozorní motoristy, že tunelem projíždí cyklista, před některými je dokonce bedna s výstražnýmu vestami, které si cyklisti mohou na průjezd navléci. Potíž bývá, když omámeni další krajinou za tunelem je zapomenou sundat a vrátit do druhé bedny, té, která slouží těm v opačném směru.
Ale co platí pro všechny, úplně všechny tunely – pokaždé, když z některého vyjíždíte, tak pokaždé vjedete přímo do nádherného originálního obrazu.