6 prosince 2019 začala česká kina promítat strhující příběh norského polárního objevitele Roalda Engelbregt Gravning Amundsena. Česká televize film uvede na ČT 2 dnes, na Nový rok 1. 1. 2021 od 21.20. Repríza jde 3. 1. od 15.45.
Film Amundsen je dalším vynikajícím dokumentem pro všechny, kteří hltali polárnické knihy, obdivovali vůli mužů, kteří se vypravili do neznáma v mrazech jen na lyžích, bez map, spojení a komfortu. Není to banální hollywoodská story plná zvratů, efektů, dlouhých kýčovitých záběrů a jiskřivých umělých konverzací.
Je to pocta odvaze, vytrvalosti a disciplíně. Film se vyhnul všem fabulacím, drží se pravdy, nehodnotí a nepřidává další zápletky. Současně klade absolutní důraz na to, aby používal pouze autentické rekvizity, oblečení, detaily. Tvůrci spolupracovali se stovkami odborníků, vědců, dokladem jejich pečlivosti je i to, že většinu rekvizit odkoupilo Muzeum Fram v Bygdøy.
Roald Amundsen se narodil 1872 a od mala toužil po polárních krajích. Spal u otevřeného okna, cvičil, zvykal si na chlad. Měl neuvěřitelně silnou vůli. Po spoustě zkušeností v mládí, kdy už krátce po dvacítce velel komplikované výpravě na Antarktidu, která uvízla v ledu, pokračoval v dalších cestách a objevech.
Jako první proplul severozápadní cestou, tedy z Atlantiku do Tichého oceánu skrz kanadské polární oblasti. Výprava plula v extrémních podmínkách dlouhé měsíce, musela přezimovat, a na pevnině se spřátelil s Inuity. Nabídnul jim kovové náčiní, sekery, nože, pro ně nový materiál, od nich pak dostal teplé kožešiny a hlavně získal generacemi Eskymáků ověřené zkušenosti, jak přežít v ledové pustině. Tyto znalosti, zejména využití psů, mu pak v roce 1911 zachránilo život, když soupeřil s Britem Robertem Falcon Scottem o prvenství v dobytí jižního pólu.
Polární výpravy byly dlouhé, lodě leckdy zamrzly v ledu na několik let, než se mohly pohnout z místa, extrémní podmínky povětrnostní, spousty zranění, rozbitých částí lodí, vysílení, zanechávaly na posádkách fyzické i psychické následky. Třeba k nejbližšímu telegrafu ohlásit do rodného Norska úspěch při proplutí severozápadní cesty šel Amundsen s dalšími třemi lidmi 5 měsíců v mrazech kolem – 50°C. Při tom všem však posádka zvládala sbírat vědecký materiál meteorologický, geografický, biologický, hydrologický, antropologický a poznatky o magnetismu v takovém kvantu, že v Norsku se vše zpracovávalo dalších 20 let.
Dobytí jižního pólu a osudy Amundsena a Scotta byl tak dramatický příběh, že kromě spousty knih o něm byla složena i opera českým skladatelem Miroslavem Srnkou. Opera South Pole se hraje s velkým úspěchem v zahraničí, v Čechách prozatím uvedena nebyla.
Amundsen se původně chystal na severní pól, když ale před vyplutím zjistil, že na točně právě stanul admirál Peary, v tichosti změnil plány. Posádce prozradil změnu až v půli plavby, a postavy ve filmu pak nad jižním pólem vtipkují, že se ještě nikomu nestalo, aby se původní cíl změnil tak opačně, jako se to stalo jim.
S lodí Fram měl Amundsen vše perfektně vypočítané, vezl kromě stovky psů i dřevěný domek a dostatek potravin do záchytných stanic po cestě. Spěch nastal, když zjistil, že Scott už je na cestě také. Anglická výprava však neměla norské zkušenosti, vsadila na motorové saně a poníky. Dlouhé měsíce vichřic a mrazů musely výpravy čekat, nakonec se vydaly na cestu hledat pól obě, každá jinudy. Amundsen po těžkých útrapách, s omrzlou a vysílenou posádkou nakonec k pólu dorazil a norskou vlajku vztyčil 14. prosince 1911.
Strávil přímo na pólu 36 hodin a dokonce tam Norové slavnostně poobědvali. Potom se zase velmi rychle vraceli, pečlivě vybudovaná stanoviště, která nechávali po cestě, když šli tam, jim byla záchranou. Celkem urazili tři tisíce kilometrů za 99 dnů. Amundsen plánoval, že cesta potrvá 100 dní. Spletl se jen trochu. Poslední den bylo teplo, tak šli rychleji.
Anglická Scottova výprava měla ohromnou finanční i mediální podporu, kapitán Scott nebyl v Antarktidě poprvé. Přesto výprava skončila tragicky. Loď Terra Nova byla sice naložena hektolitry kondenzovaného mléka, zásoby tvořilo i 160 zabitých ovcí, tři voli, seno pro 15 poníků, hromady uhlí a palivo do motorových saní. Už plavba tam však byla těžká. Poníci se sněhem brodili, Scott je musel postupně všechny utratit. Motorové sáně nefungovaly, tak je muži táhli sami, psů měli málo a postupovali tak třikrát pomaleji než Amundsen. Scottova výprava dosáhla jižního pólu až 17. ledna 1912, a i nadále se všechno obrací proti nim. Došlo palivo, zmrzlé maso není jak rozehřát, muži postupně umírají, zapomínají si brát jídlo s sebou, Scott rozdává morfinové tablety. Zbytek mužstva umírá v bouři ve stanu pouhých 18 km od velké zásobárny s jídlem i palivem. Poslední zápis ve Scottově deníku zní:
„Kdybychom zůstali naživu, mohl bych o strádání, vytrvalosti a odvaze svých spolupracovníků vyprávět takové historky, že by na ně žádný Angličan do smrti nezapomněl; ale celou historii musí dopovědět moje kusé poznámky a naše mrtvá těla…“
Amundsen dál pokračuje v objevech, spolupracuje s Fridtjofem Nansenem, který sám poprvé přešel na lyžích Grónsko (cesta trvala skoro rok) a byl významnou norskou osobností. Kromě polárních výprav a zkoumání mořských proudů, které pohybují ledovými krami, se věnoval i humanitární činnosti. Za zásluhy při osamostatnění Norska, při prosazení práv pro uprchlíky, za úsilí při zmírnění hladomoru v Rusku i pomoc Arménům po genocidě, za snahu o rychlé vracení zajatců, za iniciaci Smlouvy o co nejrychlejším rušení otroctví a další diplomatickou a charitativní činnost dostal v roce 1922 Nobelovu cenu za mír.
Ve filmu se objeví i Amundsenova neúspěšná letecká výprava na severní pól, ze které se štěstím všichni vyvázli, nakonec se mu sen přeletět severní pól splnil ve vzducholodi Norge, kam přistoupil k Nobileho expedici. Na palubě byly už tenkrát přístroje českého vědce Františka Běhounka. Ten studoval radioaktivitu a atmosferickou elektřinu také pod vedením paní Marie Curie-Skłodowské. Tato výprava prokazatelně dosáhla severního pólu a potvrdila, že na severu není pevnina.
O rok později dostal proto Běhounek pozvání k osobní účasti na další výpravě ve vzducholodi Italia, která se uskutečnila na jaře roku 1928. Italové však výpravu připravili nedbale a vzducholoď ztroskotala. Amundsen se vydal na jejich záchranu okamžitě, vzlétl s hydroplánem Latham 47 z Tromsø 18. června, ale letoun se po pár hodinách letu zřítil do Barentsova moře. Z Nobileho výpravy se komplikovaně zachránila část mužstva, mezi nimi i prof. Běhounek, Amundsen však navždy zmizel. Moře vyplavilo po čase u břehů Tromsø jeho plovák, ale jeho tělo si dodnes ponechalo.
V rámci koprodukce se část snímku natáčela i v České republice. Žofín posloužil jako Norský královský palác, pražská náplavka jako přístav v Oslu, kostýmy navrhla Michaela Horáčková Hořejší a herec Vojtěch Kotek se objevil v roli mechanika Karla Feuchta. Milovaného krále Haakona VII zahrál Jiří Mach, nikoho podobnějšího štáb najít nemohl.
Film, který měl premiéru v Norsku 15. 2. 2019, připravoval režisér Espen Sandberg šest let a stál 73 milionů NOK. Za pozornost stojí i proměna hlavního hrdiny, herec Pål Sverre Hagen, kterému bylo v době natáčení 38 let, měl nejen geniální masky, ale i gesta a pohled muže, který je na povrchu chladný, uvnitř však žhne stále stejným žárem.
Tvůrci filmu říkají, že učitelem jim byl Amundsen sám. To on tvrdil, že základem všeho je perfektní a pečlivá příprava a hodnotu plánování tak dobře znali a také se jí při natáčení drželi. „Vítězství čeká na toho, kdo má všechno v pořádku – říkáte tomu štěstí. Porážka je absolutním důsledkem pro každého, kdo nepřijal nezbytná opatření včas – nazýváte to náhodou. Pro vědce není dobrodružství nic jiného než důsledek špatného plánování“.
Také mluví o tom, že chtěli ukázat, co stojí extrémní expedice, nejen krev, pot a slzy, ale také lidské oběti. Přestože Roald všechno naplánoval do nejmenších detailů a uspěl prakticky ve všem, do čeho se pustil, nebylo to beze ztrát.
Pro Nory je Amundsen vzorem a hrdinou, a v Polárním muzeu v Tromsø je Roaldu Amundsenovi věnována velká část. Jsou zde fotografie, dokumenty, mapy, ale i originální přístroje, části lodí, oblečení, nástroje z jeho výprav. Expozice se věnuje i F. Nansenovi a dalším polárním výpravám a objevům.
Film Amundsen není pro povrchní hledače zážitků a banálního adrenalinu, pro ty, kteří chtějí jen čekat, co úžasného se před nimi přihodí. Je natočen v souladu s norskou mentalitou i krásou polárních krajů. Pro ty, kteří umějí tiše vnímat to podstatné, krásu i každodenní dramata čisté přírody a nepotřebují velké vnější divadlo k tomu, aby si zažili s polárníky všechny jejich naděje, zklamání, hlad i zimu, bolest i vyčerpání, soudržnost i osobní hrdinství. Je to film pro ty, kteří vědí, že – jak zazní ve filmu – s přírodou nelze bojovat, lze se jen naučit s ní vycházet.
A to úplně nejdůležitější poselství celého filmu, je krátká věta, která zazní na začátku:
„Tam nahoře, na severu, se stáváme všichni lepšími lidmi.“
Fotografie z Polárního muzea Tromsø jsou pořízené v roce 2016.
Kateřina Borková ©