- Jak turismus ničí severní Norsko
- Těžké časy korunní princezny Mette-Marit a hlasování o zrušení monarchie
- Stránka Srdce za polárním kruhem je už oficiální zdroj pro Ministerstvo školství, jen mně to neřekli
1. Jakkoliv jsou Norové velmi mírný a trpělivý národ, i jim trpělivost může dojít. A to se stalo právě letos. S expanzí turismu do severního Norska hned po covidu se místní snažili turistům pobyt usnadnit a zpříjemnit. Bohužel nápor turistů, kteří nepřijeli porozumět Arktidě, ale jen si vyfotit milion selfie a hulákat u toho na sebe jako paviáni, kraj – a hlavně město Tromsø – ničí.
Do Tromsø nyní přilétá jen každý víkend přes 12.000 turistů, velká část si hned půjčuje auta a svou nezkušeností jízdy na sněhu a úzkých silnicích navíc mění cesty v kraji na smrtelně nebezpečnou zónu. Místní už davy turistů nesnášejí a volají po omezení hlavně pro půjčovny aut.
Autority v severním Norsku vydaly na začátku roku 2025 seznam doporučení pro řidiče z ciziny, jak se bezpečně chovat na místních komunikacích, co se nesmí, a co ohrožuje ostatní.
Tato doporučení jsem předávala i svým výpravám, naštěstí řidiči, kteří vedli auta, byli zatím velmi disciplinovaní a zkušení. Vyskytlo se jen pár výjimek, kdy se řidič (řidička) snažili s autem zamachrovat nebo jet stejně rychle, jako jezdí v Čechách, vždy jsem jim ale volant na prvním vhodném místě sebrala a předala ho řidičům, kteří se chovali zodpovědně.
Ovšem desetitisíce turistů z Číny, Indie, Malajsie, Indonésie, Arábie, jižní Evropy, často ze zemí, kde v životě neviděli sníh, pak samozřejmě s půjčeným autem na severu jedou nebezpečně a v lepším případě končí za městem v prvním příkopu. Přes polovinu přestupků překročení rychlosti nebo nerespektování přednosti chodců tvořili zahraniční turisté, vysoký počet nehod turistů zvyšuje zátěž záchranných složek.
Místní už strašně nadávali, odtahovky odmítaly k takovým nehodám jezdit, nebo nechávali schválně čekat party slečen z Taiwanu v umělých kožíškách a sukýnkách u nabourané dodávky i 6 hodin.
Letos se však situace zdramatizovala. Začalo přibývat havárií s vážnými následky a v lednu na páteřní silnici E10 na jednom z Lofotských ostrovů řidič z Indonésie čelně narazil do protijedoucího místního vozidla. Havárie měla děsivé následky. Pět osob bylo těžce zraněno, v místím autě zemřely dvě starší dámy Inghild a Elin, obě velmi milované a oblíbené v kraji.
Norská policie a soudy už ztratily trpělivost a obžalovaly řidiče z dvojnásobné úmyslné vraždy. Hned poté padl návrh ministerstva dopravy zavést pro turisty ze zemí, kde nesněží, povinnou autoškolu a testy dřív, než si budou moci půjčit auto z půjčovny.
Současně s tím se jedná o zákonu, který by maximální rychlost na silnicích mimo město, která byla dosud 80 km/hod, snížil na 70 km/hod. Norsko si vždy velmi zakládalo na bezpečném silničním provozu, třeba proti Česku mívalo třetinu nehod, jen minimum úmrtí a byly roky, kdy třeba dětské oběti na silnicích nebyly v Norsku vůbec. Přispívaly k tomu samozřejmě nejen drahé a komplikované zkoušky pro zájemce o řidičský průkaz, ale také astronomické pokuty a tresty za překročení rychlosti. Pokud jste jeli třeba na padesátce chvíli 76 km/h (tolerance už je v měření radarů, tedy 76 je 76) tak už jste šli bez řečí do vězení. To, že jim to bezohlední cizinci kazí, Nory rozběsňuje strašně, denně fotí nebezpečné manévry a nehody turistů, posílají to odpovědným orgánům a protestují, že silnice jsou nyní díky turistickému byznysu vražedné území.
Za polárním kruhem jsem najezdila v různých zimních podmínkách a s různými auty už tisíce kilometrů a vím, že i když pneumatiky s hroty na sněhu a ledu sedí líp, než naše zimní pneu na silnici posypané, tak stejně je tam potřeba v zimě jezdit často krokem a při míjení aut nebo zvířat prostě zastavit.
Uvidíme tedy, jak špatní řidiči zkazí podmínky v půjčovnách, zda budou nutné testy jízdy na sněhu pro všechny, nebo jen pro řidiče z teplých zemí. Už nyní zdražili půjčovné a pojištění násobně.
Turisti se ale nemotají jen na silnicích.
Kdysi tiché, dřevěné městečko Tromsø, kde nebylo živáčka, jen občas prošla paní v kroji, nebo prošumělo jedno auto, se změnilo v neskutečné turistické mraveniště, plné hlučných a povrchních turistů.
Pro většinu světa je ideální si koupit 3, 4 noci v hotelu v Tromso, přikoupit každý den nějakou turistickou atrakci a večer masové lovení polární záře. No a mezi tím se poflakují po ulicích, hulákají, fotí si u všeho debilní selfíčka, nebo vysedávají v barech, kterých za poslední roky město otevřelo snad tisíc. Všude v centru je nával, je tu snad celá Čína najednou, nedá se projít, není nic slyšet, bohužel současné vedení města tomu jde naproti a z náporu turistů, kterým je jedno, kolik co stojí, se snaží vytřískat peníze všemi způsoby.
Takhle vypadala vyhlídka z horní stanice lanovky před 10 lety – seděli tam dva lidé. Dnes lanovka vyváží nahoru davy každých 5 minut a fronta na ni se táhne stovky metrů.
Na náměstích vyřvávají ampliony, smrdí stánky s vaflemi, na každém rohu obří obchody se suvenýry plné čínských kýčů, v muzeu se pomalu nedostanete k vitríně, není možné už něco vyfotit, všude stojí 80 mladých Číňanů a s výskáním se po jednom fotí. Fronta na hotdog u Raketten kiosku je na hodinu.
Letiště, které město před 4 lety zvětšilo, už je opět za svou kapacitou. Pamatuju si náš přílet v roce 2016, pár lidí v letadle, letiště malinké jako okresní tělocvična, jeden vrzající pás s pěti kufry, jedno okénko, tabule s přílety a odlety měla 3 řádky a vždy svítil maximálně jeden. Po covidu prošlo letiště obří rekonstrukcí, přibyly patra, obchody, terminály, parkoviště. A letos v zimě – na letišti černo lidmi, musíte přijít o 3 hodiny dřív, protože jen 2 hodiny stojíte frontu na kontrolu, chaos, zpoždění, místní, kteří v Norsku využívají letadla jako MHD, jsou úplně vyděšení.
Je absolutně pochopitelné, že místním už tečou nervy. Jejich kraj, který milovali pro ticho a klid, se změnil v hlučnou a nikdy nekončící pouť.
Loni v listopadu se naší výpravě poprvé stalo, že jindy vlídní a o svou přírodu se s pýchou dělící místní nás vyrazili, ať jdeme jinudy, nebo ať jim nelezeme kolem domu vůbec. V místech, kudy se dřív běžně procházelo a oni nás s úsměvem zdravili. Ale když jsme sami viděli to psycho, tak jsme jim rozuměli. Musí to být peklo přijít o ticho a vzácnou samotu, které jsou na severu základními hodnotami.
Nájezdy drzých turistů zničily místním nervy a úplně je chápu, když vám místo tichého, zázračného výhledu z oken na rozlehlou krajinu korzují před oknem ve dne v noci uječené hloučky Číňanek, indické rodinky s hluchými babičkami, nebo klasicky rozeřvaní Češi.
Kraj kolem Tromsø se tedy stal tím, čím se před nějakými 7, 8 lety staly Lofoty. Václavákem. A pokud neznáte tajná místa, už se jen motáte v davech turistů. I na místech, kam jsem polárníky dřív vodila s jistotou, že tam budeme úplně sami – pláže, vyhlídky, vesničky – tak poslední rok už občas někoho potkáváme.
No, a právě ty poslední roky už přemýšlím o přesunutí výprav do kraje, který ještě masoví turisti neobjevili, který je mnohem divočejší, chladnější, protože tam už Golfský proud netopí, ale stále je ještě ryzí, se spoustou zvířat a rozlehlé, prázdné přírody. Je to kraj Finnmarka. Bohužel, výpravy do Finnmarky musejí počkat.
Na ty první výpravy budu brát zájemce, které mám už vyzkoušené z výprav minulých, protože tam to bude mnohem složitější. Ale zatím je vše u ledu, protože Finnmarka se stává vojenským územím a je připravená na evakuaci z toho důvodu, že pár desítek kilometrů od hranic Finnmarky mají Rusové svou největší jadernou vojenskou základnu a nebezpečí konfliktu ze dne na den je tam vysoké.
Ale o válečných aktivitách Ruska, vojenské pohotovosti Norů a přípravách na evakuaci oblasti Finnmark a části Troms v příštím článku.
2. Oddaná manželka korunního prince Haakona, národem milovaného dědice trůnu, byla pro Nory vždy ztělesněním pohádkového příběhu. Poslední týdny však prožívá peklo, které se na ni a tím i na celou královskou rodinu valí ze všech směrů.
Neurozená svobodná matka s divokým mládím učarovala mladému princi a svou laskavou, bystrou povahou s jemnou vnitřní silou si získala srdce krále i královny, kteří v roce 2001 svolili ke sňatku.
Syn Marius, kterého Mette-Marit přivedla do královské rodiny, byl přijat jako vlastní, přesto se vedle dalších dvou urozených sourozenců necítil dobře. Brzy začal žít samostatně a s tím přicházely zprávy o jeho násilnickém chování k ženám. Před dvěma lety byl za několik napadení a znásilnění obžalován a 3. února 2026 začal soud.
Marius večer před prvním stáním zdravotně zkolaboval a skončil v nemocnici, kam ho ještě v noci šla navštívit rodina – maminka, princ Haakon a jeho nevlastní sestra Ingrid Alexandra.
Král Haakon držel před několika dny řeč o tom, jak je to pro jejich rodinu těžké, že se mísí žal nad obětmi Mariuse a nad jeho nepřijatelným chováním s pořád ještě trvající rodičovskou láskou, kdy se zejména matka snaží chránit a neopouštět své dítě i v složité situaci.
Norové byli dojati upřímností a moudrostí jeho slov, pochopili, že za chování dětí rodiče nemohou a těšili se, jaký empatický a rozvážný pár brzy nastoupí na trůn.
K tomu všemu ještě lékaři jejich milované princezny Mette-Marit, která má už několik let diagnostikovanou těžkou fibrózu plic, loni na podzim ohlásili, že nemoc se závažně zhoršila. Už to nebyla jen dušnost, časté zápaly plic a dlouhé pobyty v sanatoriu. Už začíná jít o život a jedinou alternativou, jak se neudusit, zůstala pro princeznu transplantace plic. Kdo o tom něco ví, tak ví, jak zrovna tato transplantace je komplikovaná a sama o sobě život ohrožující. Norové však přispěchali s obrovskou podporou, začali se hlásit do transplantačních programů, zahrnuli princeznu láskou, když to má s nejstarším synem nyní tak těžké.
Jenže do toho se otevřely Epsteinovy spisy. A princezna Mette-Marit v nich je uvedena mnohokrát, i jako Epsteinův host, i jako ten, kdo si s ním posílá pikantní zprávy. V letech 2011–2014, kdy byla už 13 let vdaná za budoucího krále a doma měli dvě děti – následníky trůnu – 6, 10 let.
A to už začíná být i na Nory moc. Zatím je debata v zemi jen mírná, král nekomentuje, princezna přiznala chybu a špatný vkus na přátele, ale národ se štěpí na dvě pochopitelné části – byla divoká, ale jako budoucí královna nikdy neudělala chybu a vždy měla pro svůj lid vřelé srdce na správném místě – a – tohle už je moc a je vidět, že se od mládí nepolepšila, takovou královnu ne, radši zrušte celou monarchii.
Shodou okolností ve stejný den, kdy měl začít soud s Mariusem, proběhlo v norském parlamentu hlasování o zrušení monarchie. To dopadlo však jednoznačně:
26 hlasů pro zrušení a změna na republiku,
141 hlasů pro zachování monarchie.
Norsko si trochu oddechlo a ti, kteří tvrdí, že chyby děláme všichni, že pokud by bylo správné odsuzovat matky za chování dětí, muselo by se začít u královny Sofie a její dcery, která žije s šamanským podvodníkem, získávají převahu.
Posílají královské rodině sílu a věří v jejich moudrost a vřelou laskavost, kterou k zemi i lidem vždy chovala, věří v rozvahu starého pana krále i prince Haakona, na kterého král Harald postupně přesouvá víc a víc královských povinností.
Všechno je zatím velmi čerstvé, co je ale jisté, že jestli stres zásadně ovlivňuje zdraví, tak nyní jde milované princezně opravdu o život.
3. Jedna z bývalých vynikajících polárnic, která se mnou absolvovala výpravu, mě upozornila loni na to, že Interaktivní učebnice vlastivědy a přírodopisu pro základní školy má v kapitole o polární noci odkaz na moje stránky.
Jako pedagog si tedy může udělat přípravy z článku o vlastní cestě do Arktidy. 🙂 Tak asi si ministerstvo zkontrolovalo, že nepíšu blbosti, i když teď bych nějakou legraci pod ten odkaz dát mohla.
Třeba pozdrav Pluhům zdar, Smrt bolševikovi a Sláva Ukrajině! 🙂
