Tento týden skončila v kraji za polárním kruhem polární noc. To znamená, že poprvé od konce listopadu slunce vykouklo aspoň malou částí, na pár minut, nad horizont.
Dny se nyní budou prodlužovat, každý den o několik desítek minut. Stále budeme mít až do března hodně tmy a soumraku, ale sluneční světlo vystřelí paprsky každý den o něco výš. Koncem března už přestane být v noci úplná tma, a začne ubývat i soumrak, který tmu večer nahradí.
V polovině května slunce už přestane zapadat a zůstane 24 hodin denně na obloze. Tento jev se jmenuje polární den, slunce už svítí přímo do oken i o půlnoci.
Polární noc je ale mnohem tajemnější a krásnější, dny jsou zbarveny do modra, do růžova, do zlatooranžova, podle úhlu, v jakém je slunce schované pod obzorem. A za všechnu tu měnící se krásu vděčíme sklonu zemské osy vzhledem k rovině oběžné dráhy země kolem slunce.
Ani během tohoto období není kraj smutný nebo depresivní. Naopak všechny světové výzkumy spokojenosti zemí Norové do loňska vyhrávali, loni je předběhli jen Finové. A na prvních šesti, osmi místech žebříčku kvality života jsou stabilně státy, kde je chladno a nízké slunce (Skandinávie, Kanada, Island). S depresemi jsou Norové podle statistik někde na světovém průměru, lépe než my. Ostatně nejtěžší deprese v našich zeměpisných šířkách přicházejí podle lékařských statistik s jarem a delším dnem. Tedy to, že se stejná porce světla a porce tmy střídá během roku jinak, než třeba v Praze, žádný zásadní vliv nemá ani na zdraví, ani na náladu, a česká hysterie kolem posunu jedné hodiny se odsud jeví legrační, tam se o hodinu posune světlo každý týden.
Navíc v tmavých měsících místní nechávají svítit v oknech světla celou noc, je to stará rybářská tradice. Osvětlená okna zdobí temnou krajinu, vítají pocestné, nabízejí teplo zbloudilým a čekají na své námořníky.