Za polárním kruhem, přímo ve městě Tromsø, leží nejsevernější botanická zahrada na světě.
Arktická botanická zahrada byla založena v roce 1994 a na rozloze 18 ha nabízí k obdivování více než 700 druhů rostlin a keřů ze všech kontinentů.
Je otevřená celoročně, nemá ploty ani brány, provozovatel Arktická Universita Tromsø nevybírá žádné vstupné – podle staré skandinávské pravdy, že rostliny a příroda přece nejsou něčím majetkem, patří všem a nikomu.
A na počátku jejího vzniku stála norská učitelka a farmářka – paní Hansine Hansen (1879–1944).
Byla to statečná, pracovitá a celý život se vzdělávající žena, která už během svého života silně podporovala chudé svobodné ženy a matky. Pár let poté, co převzala rodinnou farmu v severní části Tromsø, učinila na tu dobu razantní krok a odkázala velkou část svého majetku a přes 1000 akrů pozemků obecnímu úřadu okresu Troms, aby ho použil na stavbu vysoké školy pro dcery farmářů, zbytek majetku odkázala po své smrti na stejné účely.
Přání bylo splněno a dnes se na pozemcích, kde se dříve rozkládala její farma a hospodářské budovy, nachází velká část univerzitního komplexu Arctic University Tromsø, střední škola a Arktická botanická zahrada
Tato arktická zahrada leží téměř na 70 stupních severní šířky, mnohem severněji než třeba Sibiř, severněji než ledová města Murmansk a Anchorage, mnohem severněji než hlavní město Grónska Nuuk, mnohem severněji, než nejsevernější výběžky Islandu a na podobné zeměpisné šířce jako severní okraj Aljašky.
Patří mezi pět nejkrásnějších zahrad světa a pro zahraniční návštěvníky je exotickým místem. Když vidí jedním pohledem divoké, zasněžené hory, na které jsou ze zahrady výhledy do tří stran, modré moře za příjezdovou silnicí a pod sebou polštáře barevných květin, hlava jim to nebere. Jak je možné, že v Arktidě se takhle daří rostlinám, které v Čechách, o 2500 km vzdušnou čarou jižněji a v mnohem teplejším podnebním pásu musejí zalévat, hnojit a přemlouvat, aby rozkvetly?
A co teprve, když se návštěvník vypraví do zahrady během jasné a slunečné noci, kdy půlnoční slunce na nebi září jako v poledne, všude je krásné zlaté světlo a tady, kde by, hergot, měl být jen sníh, zima a tma, to všechno šťastně roste a kvete jako v parku na rovníku!
To už víme, že celý kraj Troms má velmi mírné podnebí díky Golfskému proudu, který se v těchto končinách stáčí k pevnině, trvale ji ohřívá, a kromě teplých zim a mírného léta nese i dostatek vláhy.
Botanická zahrada je vybudována ve svahu a základem jsou velké balvany s mechy a lišejníky, které napodobují přírodní zákoutí ve všech koutech světa.
Najdeme tu alpské zákoutí, teplou stráň se zhruba 30 druhy rostlin z Jižní Afriky, Chile, Turecka, naopak na severním svahu, který je jen o 10 m dál, je chladněji, proto zde nalézáme rostliny z arktických oblastí. Ano, čtete dobře, arktická botanická zahrada má svou vlastní africkou sbírku. A tropické rostliny tu rostou vedle rostlin třeba z Himalájí či Antarktidy a ohromně prosperují, i když stráví 7 měsíců pod sněhem, tak dlouho leží průměrně sníh ve městě Tromsø.
25 tematických sbírek sdružuje neuvěřitelně pestré zastoupení rostlin, které často jinde na světě není možné vypěstovat.
V Antarktidě kromě mechu a lišejníku rostou jen dva druhy rostlin – jeden z nich najdete v této botanické zahradě, daří se mu na sluníčku skvěle! Pro mnoho rostlin je tato zahrada tím nejteplejším, pro jiné tím nejchladnějším místem, kde se vyskytují, všem se tu ale daří výborně.
Je tu mnoho dalších rostlin, o jejichž semena se vedly dramatické boje, botanikové umírali, aniž by prozradili lokalitu výskytu vzácných rostlin, tajemství se předávala a dobývala jako ta nejvzácnější dědictví.
Zahrada dostala darem třeba jednu z nejvzácnějších rostlin světa – Altajský jestřábí vous. Byl objeven roku 1851, v roce 1943 se předpokládalo, že jako druh vyhynul, 2008 ho však botanikové znovu objevili.
Nachází se tu i 35 velmi vzácných rostlin ze severního Norska a Špicberk, které tvoří bezpečnostní pojistku proti vyhynutí ve volné přírodě.
Další exkluzivní rostlinou je kardinálsky červená odrůda vlčího máku z Mount Everestu, trvalo mu sedm let, než v Tromsø rozkvetl.
Zahrada také pomáhá jiným zemím v udržování a zkoumání jejich druhů, které by v původní zemi nebylo kde udržet. Například Chile má spoustu horských rostlin, které rostou jen nad výškou 5000 m, tam ale nemají zahrady, které by se uměly postarat o semena, kultivary, proto zahrady mezi sebou spolupracují a většina rostlin z velehor má pohodlný „inkubátor“ a přechodné bydliště právě v arktické zahradě v Tromsø. Tromsø vyměňuje semena a rostliny téměř se všemi zeměmi světa – s Izraelem, Japonskem, Koreou, Tibetem, spolupracuje i s Globálním úložištěm semen na Špicberkách. Tam je pro případ světové katastrofy zamraženo už přes milion semen tisíců druhů rostlin a tuto službu uchování nabízí Norsko všem zemím zdarma.
Hýčkaná je tu i květina Polarium (Polemonium boreale – Jirnice), která je ve Skandinávii silně ohrožena. Na některých místech na Špicberkách je běžná, ale na pevnině je známá pouze z jednoho hřbitova a protější stráně, kam nemohou ovce, ve vedlejším kraji Finnmark.
V zahradě rostou i živoucí fosilie – Skavgras (Equisetum hyemale – Přeslička), která rostla na Zemi už před 300 miliony let.
Ve sbírkách se vyskytuje i druh orchideje Dactylorhiza maculata – Prstnatec plamatý, slavné afrodiziakum, Pazvonek chloupkatý – Dangšen neboli ženšen chudých a další spousty tajemných, léčivých rostlin, které používali jihoameričtí šamani i indičtí léčitelé pro léčení lidí i zvířat.
Další velkou chloubou je sbírka rododendronů – najdete jich tu přes 80 druhů a když se dají do květu najednou, tají se dech.
V zahradě je i velká sbírka tulipánů, jarních narcisů, petrklíčů, lomikamenů, růží, nevíte, kam se podívat dřív.
Kromě toho je v botanické zahradě i sbírka asi 500 zahradních rostlin severního Norska, všechny spojené s historií těch domů a vesnic.
Sbírky v této zahradě mají hodnotu nejen přírodovědnou, ale i kulturně-historickou.
Současně se zde rostliny zkoumají i z hlediska životního prostředí, univerzita se snaží výzkumem porozumět dosud nepopsaným druhům, je spousta tajemství rostlin, která zatím neumíme pochopit. Jak se třeba otevírají květy na větrných místech, proč se druh rozhodne změnit na samosprašný atd.
Samozřejmě zde má zastoupení i slavná Palma z Tromsø – typická rostlina zdejšího kraje a ozdoba většiny fotek – bolševník perský. Na rozdíl od bolševníku velkolepého, který invaduje ve většině Evropy, tento druh je typický jen pro oblast Skandinávie.
Zahrada má asi desítku stálých zaměstnanců a v sezóně od konce května do poloviny října ještě další brigádníky. Říkají, že tu práci milují, mají úžasné prostředí, a když přijde vichr, déšť, chumelenice, tak prostě jen začnou pracovat rychleji, aby se zahřáli.
V zahradě stojí půvabný dřevěný dům, ve kterém je kavárna pojmenovaná po paní Hansine Hansen.
Můžete si tu přes léto dát ke kávě domácí koláč nebo zmrzlinu, užívat si klid, zpěv ptáků, šumění větru, zurčení potůčků mezi cestičkami, a přemýšlet o tom, jestli je pravda, že jediné, co po člověku zbyde, je to, co rozdal druhým.
Další výprava za polární kruh: