V sobotu 15. ledna před polednem skončila v Tromsø a kraji kolem něj polární noc, která začala před dvěma měsíci, 26. listopadu odpoledne. Slunce vykouklo svým horním okrajem nad obzor na 48 minut.


Na oslavu si příroda připravila ještě další dějství – tyto dny přilétá k zeměkouli velmi silná geomagnetická bouře, a kde není zataženo, tak už od včera je k pozorování obrovská polární záře. V našem kraji je, bohužel, tyto dny extrémní sněhová vichřice, dorazila mořská bouře způsobená explozivní cyklogenezí nad Atlantikem. I tak ale kdo lovil poctivě polární záři aspoň přes kamery celou noc, ji zahlédnul na jiných místech severní polokoule.


Polární noc je magické, nádherné období plné sytých barev, kdy úplně cítíte klidnou a spokojenou energii odpočívající přírody. Slunce nevychází, jen se přiblíží „zespoda“ k horizontu, takže několik hodin je ve dne buď modrý, růžový, nebo rudý soumrak, ale ostré bílé světlo nebudí spící kraj.




Stále se ještě setkávám s lidmi, kteří hlásí, jak nenávidí zimu, jak nenávidí tmu, jak musí být obyvatelé míst, kde bývají polární noci, psychicky zdecimovaní a nešťastní.
A ono houby. Úplně naopak, milánkové.
Že nejvíc depresí a psychických kolapsů se statisticky vyskytuje na jaře a v létě, to se snad už ví běžně. Taky už je zřejmé, že to jsou právě země na severu, kde je nejlepší stav fyzického i psychického zdraví obyvatelstva, nejspokojenější život, a tyto země (Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Island, Kanada) s přehledem zaplňují první místa žebříčků kvality života a osobní spokojenosti.
Polární noc je nádherná a kvůli ní se každý rok další desetitisíce lidí stěhují za polární kruh.
Jeden z cizinců, kteří přijeli přes zimu na půl roku pracovat za polární kruh, letos napsal: „Nelze popsat pocit, který mi tato dramatická arktická krajina dala. Rozhodně jeden z nejkrásnějších zážitků v životě. Arktida se zdá být nepřátelská a drsná, ale během měsíců, kdy jsem v ní byl hostem, mi denně ukazovala, jak je krásná ve všech podobách. Nikdy jsem se necítil blíž k přírodě.“


Je to tak, Arktida je kouzelná a kdo není úplný anetický a bezcitný debil, tak nikdy o polární noci nemůže říct nic, než jen slova vděčnosti a okouzlení.
V roce 2015 se výzkumnice Stanfordovy univerzity Kari Leibowitz vypravila přímo do Tromsø zkoumat vliv dlouhé zimy na psychický stav obyvatel a provést studii o tom, jak strašná je polární noc, a jak strašně chudáci Norové na severu trpí sezonní afektivní poruchou (anglicky Seasonal Affective Disorder, SAD).
Prý už před odletem ji přátelé litovali, co bude v tmavé, depresivní pustině, chudák, dělat. No ale tedy přiletěla, sbírala materiály, mluvila s lidmi, zpracovávala lékařské podklady. A výsledek – s úžasem zjistila, že pro mnohé jde o preferovanou část roku, a že spousta lidí po půl roce vytrvalého slunečního svitu během jara a léta temné podzimní a zimní měsíce vítá. 😀 To se mohla zeptat nás, žejo.
Norové prý podle šokované vědkyně vykazovali pozitivní přístup k zimě a polární noci! Haha, neasi! Navíc studie prokázala překvapivě nízký výskyt poruchy SAD!
Zkusili to ještě ověřit ve finském Rovaniemi, ale tam dopadli úplně stejně. Místní jim vysvětlili, že se na polární noc celý rok strašně těší, že přináší uklidnění, krásu, potřebný odpočinek. Pan Pekkanen doslova mluvil o tom, že si uvědomují, že je méně světla a samozřejmě – v souladu s celou okolní přírodou – i lidé mají méně energie. Ten čas ale slouží k rozjímání, introspekci, vděčnosti a spokojenosti s tím, v jak pestrém a zajímavém kraji žijí.






Vědci tedy vymysleli, že za to může kombinace aktivního přístupu k životu, genetické výbavy, životní spokojenosti, jiného nastavení mysli a dalších blbostí. Ale ne. Je to daleko jednodušší.
Seveřané prostě jen mají rádi přírodu – a když máte něco opravdu rádi, tak tomu přece nikdy nenadáváte, neříkáte, že to máte rádi jen část roku a zbytek to nenávidíte. Takové rouhání proti přírodě by si tam nikdo nedovolil. A životní spokojenost – ta není příčinou, proč zimu, tmu, vánice a polární noc jako takovou mají rádi. Ta je důsledkem. Mají rádi přírodu v celé její osobnosti – a proto můžou být její spokojenou součástí.