Zima krajům za polárním kruhem sluší stejně nejvíc.
Čerstvě napadaný sníh je jiný, než jaký známe u nás v Čechách. Je bělejší, lehčí. V závěji, která je vám po pás, můžete pohodlně kráčet, sníh je jako peříčka.
Golfským proudem ohřívané moře v tom kraji drží stabilní teplotu, tak sníh ani příliš netaje, ani příliš nepromrzá. Ve vnitrozemí, tam už je to jiné, tam klesají noční teploty hluboko pod nulu. Ale na pobřeží je sníh lehký a jemný jako vata.
A voní. Místní se svěřují, že mají moc rádi, když sněží a celá krajina voní sněhem.
Sníh dává všemu i jiné světlo. Měkčí, útulnější.
I ticho je na sněhu jiné. Není to ohlušující ticho, jaké známe z opuštěných hor. Je to ticho, jako když spí klidně malé dítě. Občas tichounce proletí pták, tlumeně se převalí vlna, neslyšně projede auto – je to ticho mírné a zdravé. Krajina nedělá hluk, ale stále klidně dýchá.
