Období půlnočního slunce, čarovného jevu, kdy slunce nezapadá, ale zůstává na obloze celou noc a svítí do kraje 24 hodin denně, začalo v našem kraji za polárním kruhem v úterý 18. května. Trvá 70 dní a končí 27. července.
Období kolem slunovratu, dne, kdy je půlnoční slunce na nebi nejvýš, stojí kolmo nad obratníkem, a jeho síla kulminuje, je skandinávským svátkem, kdy se lidé se radují, tančí a pořádají pohanské oslavy i magické rituály. Byliny mají největší sílu, voda ze studánek uzdravuje a letenky i hotely jsou nejdražší.
Bílou noc – tedy letní noc, kdy je venku světlo, to zažil leckdo, vlastně ani v Čechách nemáme uprostřed léta pravou astronomickou tmu, jen nejtmavší typ soumraku. Stačí pak popojet k Baltu nebo na jih Skandinávie, do Osla, do Skotska, dřív třeba do Leningradu, a bílý noci tam trvaly týdny. Ale to je něco jiného. To je slunce zapadlé a je jen namodralé šero.
Půlnoční slunce je totiž zářící, nad obzorem, je normální světlo s paprsky a stíny, jako v létě bývá třeba na konci odpoledne. Toto dole je fotka z webcamery z 21. června přesně o půlnoci.
Je teplo, proto i příroda během polárního dne vyrazí po dlouhé zimě neuvěřitelnou rychlostí do nového života.
Jeden týden ještě leží sníh, za další týden vše v nížinách roztaje a začne rašit zeleň a další týden už to jde do květu. Jak se chystáme na další polární výpravu, tak vidíme na dálku, že ještě před týdnem byly zasněžené silnice a chumelilo v kuse, teď o víkendu už je sníh pryč a začíná dole u moře vyrůstat první tráva – a uvidíte, jaké fotky rozkvetlé botanické zahrady v Tromsø z výpravy přivezeme!
Co je na mých výpravách blbé, je to, že se tam člověk moc nevyspí. Na podzim a v zimě se loví v noci polární záře a i v posteli člověk celou noc pořád kouká z okna, nedá mu to. No a na letní výpravě zase budeme mít sluníčko až v pokoji.
Takže balím i masky na spaní, každý polárník jednu hned první den dostane.
Paprsky půlnočního slunce jsou stejně čarovné a uzdravující, jako je svit polární záře. Půlnoční slunce všechno živé očišťuje, posiluje, ztišuje. Vynáší na povrch to důležité a nechává odplynout všechno nepotřebné, všechnu zátěž.
Každý by měl aspoň jednou v životě prožít noc s půlnočním sluncem!
Tak třeba na příští výpravě!