Dnes – 12. března – to je přesně rok, co jsem vyrazila s dalšími sedmi polárnicemi za polární kruh na nejdramatičtější výpravu našich životů.
Hodně z vás už naši story slyšelo vyprávět, hodně z vás ji četlo, někteří z vás nám dokonce laskavě pomohli se ztrátou, se kterou jsme se po dramatickém zážitku nakonec vrátily.
Rozhodla jsem se právě kvůli tomu, že nyní nemůžeme skoro nikam, náš příběh uveřejnit, abychom dobrodružství cestování prožili aspoň v duchu.
Každý z těch dnů, který odpovídá těm loňským, tu bude napsáno, co jsme právě ten den na severu prožívaly. Od paniky z norského vězení, přes plány na útěk nocí šestimětrovými závějemi přes hory, až po ničivý sněžný hurikán. Byli jsme jedno z posledních letadel, které ještě z Prahy odlétalo ve svobodném světě a současně první letadlo v Norsku, které už přistávalo do blikání sanitek kvůli začínající světové pandemii.
Kdo má odběr aktualit, dostane text automaticky i do mailu, kdo si chcete odběr dát, tak zde vpravo na svislé liště.
Tak zatím pluhům zdar, večer začínáme!