První společná výprava za polární kruh v sezóně 2019/2020 se uskutečnila 11. – 16. září a byla úplně perfektní!
Všechno, co jsme měli v plánu vidět, zažít, ochutnat, jsme krásně zvládli.
Musím ještě jednou složit kompliment celé skupině, všichni byli moc fajn. Sestavili jsme partu z lidí, z nichž někteří se před tím vůbec neznali, někteří se viděli poprvé až na letišti, já znala trochu jen jednu paní. Jelo se od začátku na absolutní důvěru – peníze jsme si posílali ještě dřív, než jsme se vůbec viděli.
Všichni byli úplně zlatí, pozorní, pracovití, pomáhali jsme si mezi sebou, tvořily se skupinky podle zájmů – ti chtěli na skálu, tihle na borůvky, tihle se jen projít, tihle jet na kopec fotit auroru se stativem, tihle se vykoupali v moři.
Někdo řídil, někdo pro druhé smažil houbové řízky, někdo hlídal měřáky polární záře, někdo se staral o focení, někdo dojel do krámku pro vajíčka, někdo udělal z nasbíraných borůvek výborné lívance pro všechny.
Tradiční bílý dřevěný dům byl pohodlný, prostorný, voněl dřevem, každý měl svou bílou ložničku a všichni pak dohromady velkou kuchyň, obří obývák s výhledem a jídelnou. Koupelna byla velká taky, měla jsem trochu obavy, že se tam budeme v sedmi lidech trochu plést, ale vůbec jsme se tam ani nepotkali a poslední den byla koupelna čistá jako ten první.
To, o co jsem se snažila – tedy abychom tam byli zároveň jako jedna rodina, co se má ráda, a zároveň nechávali jeden druhému soukromí, prostor a klid, to se povedlo úplně skvěle.
Už týdny před cestou jsem všem posílala dopředu informace o tom, kde budeme, co uvidíme, co s sebou třeba je a co není, zajímavosti o kraji, mapky k vytištění, poslední dny před odletem jsme společně sledovali počasí a předpověď polární záře po mailu.
Měli jsme půjčená dvě menší auta, tedy tak, aby každý měl své okýnko na focení a své dveře (ne aby jeden seděl vzadu uprostřed jako pátý a neměl z cesty nic).
Nikdo nebyl otrávený, nikdo se tam na nikoho neutrhnul, sešli jsme se všichni, co mají rádi přírodu, broučky z hub jsme odnášeli na trávu před dům, pozorovali ptáky a nikdo vůbec nekomentoval počasí – tam je každou půlhodinu jinak a Norové zkrátka nehrají na pojmy jako „pěkně“ a „ošklivo“. První dny dost lilo, ale všichni jsme byli spokojení, jen jsme natáhli kapucu a měli radost dál.
Popíjení alkoholu jsem tam zakázala, jednak na to není čas, jednak jsou poplachy v noci na auroru a musí se rychle vyjet autem.
Nikdo tam ani televizi nezapnul, v domě byl komorní klid, když si někdo chtěl přes den odpočinout, ale i hurónský smích, když jsme si vyprávěli vtipy, fakt všechno výborní lidé.
Šlo o to tu čistotu a krásu přírody prožít, tedy ne jako neuroturista v zájezdovém autobuse stíhat itinerář, vyfotit se před každou památkou ve výskoku a na konci si odškrtnout destinaci jako skalp – tady už jsem taky byl, ani jako lowcost dobrodruh řešit dokola jen zmoklý stan a zmrzlé boty.
Nešlo o zážitky. Šlo o prožitky.
Poslouchat, jak zní vlny severního oceánu, vnímat energie přírody, mít čas si prohlížet všechny barvy podzimních lišejníků a mechů, ochutnávat brusinky, pochopit souvislosti, cítit postoje Norů, fotit, dýchat, porozumět té krajině.
Jasně, že jsme přijeli unavení (ne ve smyslu dlouhých túr, ale přece jen je tam člověk soustředěný několik dní v kuse), ale zároveň všichni uzdravení, uklidnění, každého to aspoň trošku změnilo.
Kdo máte chuť na příští cestu, pojedeme v období mezi půlkou února a půlkou března 2020. V době, kdy je ten kraj snad ještě krásnější a čistší.
Opět zhruba týden, s cenou, která určitě nepřekročí 29 tisíc včetně letenky, aut, benzínu, komfortního bydlení. Cena se upřesní v lednu, je to opravdu nejdražší kus světa, Norové mění ceny také různě, záleží také na počtu lidí.
Kdyby se nás sešla parta třeba na jedno auto, kdo by měl chuť jet v lednu – tak i to by šlo. Sice není moc denního světla, zato je víc tmy pro polární záři, růžovozlatý fotogenický přísvit, krajina je magičtější, minimum turistů a mohlo by se víc projít Tromsø , Polární muzeum, Sámské muzeum, klidně do bazénu s výhledem na město, lanovkou na kopec, ze kterého je vidět na několik dalších ostrovů.
O některých z vás už vím, mám vás v adresáři a budu vám posílat průběžně info mailem (pokud ho mám) nebo přes FB chat.
Díky všem z výpravy ještě jednou a velkommen všichni vy, kteří se mnou pojedete na sever příště!