Většinou se to má s polární září tak, že nějaká pořádná začíná nejdřív kolem desáté večer a někdy po půl druhé končí.
Občas jsou výjimky, třeba už kolem osmé je pěkné divadlo a někdy ještě ve čtyři ráno po obloze stále tečou barevné prameny.
Co se děje ale letos, je neuvěřitelné.
Že vstupujeme do solárního maxima v pravidelném jedenáctiletém cyklu, to je jasné. A to s sebou přináší kromě většího počtu a větší intenzity polárních září i větší barevnost – tedy častěji bývají aurory růžové, modré, oranžové, fialové. Barvu určuje vlnová délka elektronového přeskoku různých atomů v ionosféře.
Ale posledních asi 14 dní začínala aurora už velmi brzo, kolem šesté večer už bývala v plném proudu a ráno, i když už nebe bylo světlé, tak ještě před šestou jsem několikrát na dálku viděla, že tančí po obloze.
Snímky z webcamery na pevnině v Laponsku:
No a ve středu 2. listopadu přišla úplně neuvěřitelná věc. Už odpoledne nabíhala energie všech veličin, které NASA sleduje, a bylo jasné, že předpovědní servery, které hlásily auroru jen mírně nadprůměrnou, se ten den netrefily. Bylo zřejmé, že se něco chystá.
V hlavním městě kraje, kam za polární kruh jezdíme, v Tromsø, jsou desítky profesionálních agentur, které vozí každý večer turisty lovit polární záři. Za takový výlet, který trvá asi 7 hodin, zaplatíte spoustu tisíc na osobu. Sraz bývá kolem 18. hodiny u recepce hotelů v centru, tam vás týpek zkontroluje, jestli máte zaplaceno, naloží do autobusu a odveze někam za město, kde je větší tma. Tam se postává, dostanete čaj z termosky, deku, výklad, našroubujete si stativy, nasadíte všechny čepice a někdy po osmé je skupina připravená čekat, jestli něco bude. Takhle tam mrznete do jedné, do dvou do rána.
Jenže – na našich výpravách sledujeme aurory stále, celý den. Takže když fyzikální údaje – rychlost, energie, hustota solárního mraku – ukazují to, co ve středu, tak už odpoledne, krátíme denní program a mažeme domů, hlídáme nebe, webcamery, všechno, abychom mohli okamžitě vyběhnout ven.
Tuto středu už po čtvrté hodině odpoledne byly na nebi vidět první zelené pruhy, které kolem páté zesílily a začaly se velmi rychle vlnit a měnit. A když se aurora hodně hýbe, je jasné, že sluneční mrak má velkou energii a bude na obloze rachot.
No a v 18.04 se to stalo. Já to viděla jen na live webcamerách odsud z Čech, ale i na nich to bylo ohromné. Od severu vyšlehlo zářivé světlo a rozdělilo se do dvou pramenů nad celým krajem – jeden zelený, druhý fialový. Tak svítily, že rozzářily krajinu a byly jasně vidět i ve městě, kde jindy ruší světelný smog. Prameny se vlnily a vibrovaly, vidíte, jak ten fialový pulsoval. Udělaly obrovský oblouk nad městem Tromso, tekly z jedné strany nebe na druhou. Bylo to strašně rychlé. Za chvilku bylo po všem.
Ty fotky, které jsem vám sem dala, je vidět, že nejsou od profi fotografů, ani od turistů, kteří si zaplatili velmi drahý večer s aurora-hunterem. Jsou od místních, kteří ten zázrak rychle blejskali z okna, ze zahrady, z auta, když jeli z práce. Neměli čas hledat pěkný záběr. když letí takhle rychlý pramen aurory, jsou to vteřiny, není čas vůbec na nic.
A být tam naše výprava, tak ji máme ulovenou taky, bylo by jasné, že musíme být v nejvyšší pohotovosti a aspoň jeden by hlídal venku nebe.
Zato turisti, co v 18.04 akorát u recepce v hotelu šmidlali mobil, aby ukázali hunterovi platbu, a kýblovali se do autobusů, to propásli komplet celý. Samozřejmě, celou noc pak byla pěkná zelená aurora až do půl šesté do rána, měli co fotit.
Ale tenhle fialový zášleh byl opravdu unikát – a to, že vybíhali domorodci fotit, lidé, kteří mají auroru denodenně desítky let nad barákem, to potvrzuje. Jména autorů fotek jsou v popisce, místa, odkud fotky jsou, jsou od sebe i 500 km. To je i vidět, z jakých různých úhlů auroru vyfotili.
Tahle sezóna ještě přinese zázraky!
A přihlášky na naši příští polární výpravu se uzavírají už 20. listopadu!
Pozvánka na polární výpravu únor/březen 2023