Severní Norsko je přírodní perlou Evropy s nečekaně zelenou a šťavnatou přírodou vzhledem k tomu, jak daleko na severu leží.
Severozápadní pobřeží je totiž ovlivňováno Golfským proudem, který přináší masy teplé mořské vody ze subtropických pásem a celé pobřeží tak vůbec nezamrzá.
I zimy tam jsou velmi mírné, průměrné teploty jsou tam podobné teplotám u nás a léta by se dala přirovnat k létům na českých horách.
Tomuto jevu se někdy říká Atlantská anomálie. A způsobuje to, že v tomto kraji jsou teploty o nějakých 20 stupňů vyšší než v jiných místech na stejné rovnoběžce. Třeba Island je celý jižněji než kraj Troms, přesto je mnohem chladnější.
V Tromsø je průměrná teplota v lednu -3,8°C. Podobně severně položený Murmansk má průměr -10°C, kanadský Inuvik dokonce -27°C. Takže zimní teploty se podobají spíš těm v Oslu (-3°C) nebo v Peci pod Sněžkou (-3,5°C). Drží se kolem nuly a málokdy klesnou pod -10°C.
Léta jsou také mírná, červencový průměr pro Tromsø je 12°C (Pec pod Sněžkou 13°C), ale teploty nad 30°C tam nejsou nic výjimečného.
Samozřejmě, že se to týká jen pobřeží a ostrovů, kde topí Golfský proud. Jakmile poodjedete do vnitrozemí nebo jižněji po pevnině, tak za prvním údolím už teploty rychle klesají a výkyvy jsou dramatičtější (nejen léto-zima, ale i den-noc). Takže můžete ze záhonů květin a keřů s malinami a rybízem za dvacet kilometrů přijet do studené tundry.
Fotky jsou z období červen – září z kraje Troms a Nordland.