Výpravy za polární září a krásou Arktidy s Kateřinou Borkovou
Naše cesta začala už před rokem a čtvrt dvěma marnými pokusy o dobytí kraje za polárním kruhem – při obou pokusech nám aerolinky zrušily lety a bylo třeba složitě vymáhat desetitisíce korun zpátky tak, aby nikdo z posádky neskončil v mínusu, a aby ti, co cestu vzdali, dostali plnou zálohu zpět. Posádka se od prvních příprav v červnu…
Stačí říci, že kraj, o kterém mluvíme, leží za polárním kruhem, a už se někteří otřásají zimou. Slovo „polární“, které původně odkazuje na souvislost s póly – tedy s osou otáčení zeměkoule – je pro leckoho synonymem mrazáku s nanuky a polárkovými dorty. Tedy ledu. Ale subarktické klima našeho kraje je nečekaným překvapením pro všechny,…
Jan Baalsrud byl po dramatickém útěku ledovou pustinou s gestapem v zádech nakonec převezen na sobích saních do neutrálního Švédska a ihned transportován do nemocnice v Bodenu. Hospitalizace se protáhla na několik měsíců a součástí léčby a rekonvalescence bylo i to, že se musel naučit znovu chodit bez prstů na nohou. Trvalo to půl roku, než začal chodit…
Statečný Marius Grønvoll se stává koordinátorem pomoci a přesunu Jana Baalsruda z vesnice u fjordu přes hory až ke švédské hranici. Vzdušnou čarou to může být nějakých 40, 50 kilometrů, ale ten terén, strmé štíty, lavinové svahy, náhorní plošiny, kde každý den vanou ledové blizzardy a zamrzne všechno na kost do pár minut, je v zimě…
Jan Baalsrud unikl svištícím německým kulkám, ale vyhráno ještě zdaleka nemá. Potřebuje se dostat do neutrálního Švédska, odkud by se mohl bezpečně vrátit do Anglie, podat zprávu a znovu se zapojit do odboje. Přeplaval a přebrodil se 60 metrů ledovou vodou a prchá před Němci, kteří právě potopili vrak explodujícího člunu sabotážního komanda. Za sebou…
Koncem března roku 1943 se rybářská loď Brattholm konečně dočkala. A dočkal se i Jan Sigurd Baalsrud, vystudovaný kartograf a člen sabotážní skupiny Linge Kompani. Nenápadný rybářský člun s označením M-172-HØ vyráží z přístavu Scalloway na Shetlandech na svou nejnebezpečnější misi. Je jedním z tisíců plavidel, které Norsko věnovalo spojencům. Královské loďstvo koordinované samotným norským králem i malé…
-Na kolik dní bývá ta výprava? -Nezmrznu tam? -A to se bydlí v iglú? -Můžu tam jet sama? Manželovi se moc nechce. -Neujdu dlouhý túry s batohem, bolej mě záda, můžu taky jet? -A to tam bude ta polární záře každej večer vždycky po večeři? -Jsou tam ještě silnice, nebo už se jezdí na saních?…
Modlíme se, náš let do Prahy na tabuli mezi všemi těmi zrušenými zatím drží. Při čekání naše nejmladší polárnice čte Běhounkovu knížku Trosečníci polárního moře, o dramatech Nobileho výpravy a jejich ztroskotání, o tom, jak je provázela neskutečná smůla od začátku do konce, ale taky mizerná příprava. Třeba světlice si vzali bílé, takže je prolétávající…
V šest se probouzím, všude jsou závěje sněhu, ale vítr se už trochu utišil. Nebe je tmavé, není kam spěchat. Jsme trosečníci internovaní na vichrném ostrově, hlava mi únavou a napětím třeští. Z představy, že se výprava z původní ceny vyšplhá na desetinásobek, pokud budeme muset zůstat na místě dlouhé týdny, na mě jdou mrákoty. Jdu si…
Ráno se skalnaté štíty kolem dokola vylupují z růžové mlhy, vybíháme z našeho bílého domu a radujeme se, vzduch je čistý, jiskřivý, není chladno. Pobíháme jako děti, fotíme, zapomínáme na komplikace. Vyjíždíme po ostrově dál, kolem dalších fjordů, dalšími tunely, je skvostné počasí. V dálce nad mořem se začíná černat, tak spěcháme, abychom stihly dojet na opuštěnou sněhovou…
Matné ráno u skromné snídaně, nálada pod psa, venku už neřádila vánice, jen se honily mraky a střídavě sněžilo. Dalšího čtvrt metru sněhu. Na mapě uzavírek náš ostrov stále nedobytný, na příjezdové silnici celkem sedm uzávěr kvůli závějím. Aktualizace v 9 hodin – nic, 9.30 – nic, v 10 mizí první červená stopka z mapy a my škrábeme…
To, co na březnové výpravě za polární kruh potkalo mě a dalších 7 žen, které vyrazily na cestu se mnou, by nikdo předem neuvěřil. Šest klidných dnů, kdy jsme měly jen vybírat dobré světlo na fotky, meditovat u oceánu, mlčky se procházet ryzí přírodou a mít jedinou starost, jestli ulovíme polární záři, se změnilo ve…
Dnes – 12. března – to je přesně rok, co jsem vyrazila s dalšími sedmi polárnicemi za polární kruh na nejdramatičtější výpravu našich životů. Hodně z vás už naši story slyšelo vyprávět, hodně z vás ji četlo, někteří z vás nám dokonce laskavě pomohli se ztrátou, se kterou jsme se po dramatickém zážitku nakonec vrátily….
Polární noc – slova, která vyvolávají ve spoustě lidí představu chladu, úzkosti, černé tmy, samoty. Přitom je to doba, kdy jsou polární kraje úplně nejkrásnější a příroda má nejvíc barev. Polární noc – tedy období, kdy je zeměkoule odkloněna a slunce nevychází nad obzor – může být různě dlouhá. Přímo na polárním kruhu trvá jen…
Jsou pozdravy, jména, přezdívky, které už nikdo neví, jak vlastně vznikly. To není případ našeho pozdravu – pluhům zdar! Pluhům zdar! se zrodilo mezi 13. a 16. březnem roku 2020 na ostrovech v severním Norsku. Během neuvěřitelně dramatické výpravy se na nás snesly dvě kletby. Někteří už četli náš příběh, pro ostatní stručně – naše letadlo…
Letošní kalendáře s výběrem mých fotografií z kraje za polárním kruhem jsou už u svých majitelů. „Ve svých fotografiích nic nezkoumám, nehledám souvislosti, ani vlivy fenoménů a struktur. Nečekám hodiny na správné světlo, nechodím kilometry najít tu pravou kompozici, nefotím z dronu, netahám přírodou tašku drahých objektivů a filtrů a neskládám pak po nocích fotografie na počítači…
V těchto dnech probíhá on-line verze festivalu Music Olomouc. Kromě nádherné hudby, zajímavých premiér a originálních koncertů byl tento festival vždy jedinečný i prostory, ve kterých se konal. Umělecké centrum Univerzity Olomouc a jeho chodby byly vždy už samy o sobě tichým a posvátným zážitkem. Na jedné z klenutých chodeb měly viset fotografie z polárních…
Nejstaršími obyvateli severní Skandinávie jsou Sámové. Dochované kamenné nálezy jsou z doby asi 10.000 let staré, kolem sta tisíc etnických Sámů (nelichotivě nazývaných Laponci) žije na severu Norska, Švédska, Finska a ve východní části Ruska. První písemná zmínka o Sámech je ve spisu Publia Cornelia Tacita z roku 98 n. l.: „Fennové jeví úžasnou divokost a zpustlou…
V noci z 20. na 21. června nastal Slunovrat, tedy v krajích, kde Slunce přes léto nezapadá, bylo o půlnoci nejvýše na obloze ze všech nocí v roce. Polární den je magická doba, kterou lidé za polárním kruhem milují. Během něj totiž Slunce nezapadá a tento jev se jmenuje Půlnoční Slunce – Midnight Sun. Příroda…
1. díl – Roy Jacobsen – Ostrov Nejlepším způsobem, jak poznat duši jiné země, je přečíst její literaturu, řekl Amos Oz. Nevím, jestli nejlepším, ale rozhodně je to něco, bez čeho nelze pochopit souvislosti. Je to jako skládání mozaiky. Je třeba spousty kamínků, aby se nakonec objevila ta tvář správně a celá. Platí, že nemůžeme…